Mejdlíčka byla platíčka asi po pěti kouscích a měla barvu bílou, žlutou a růžovou. Mejdlíčka byla levná, a proto pro děti docela dostupná. Rozplývala se na jazyku. Proč se už nevyrábějí, nevím. Pak bylo také kouzelné chodit  každou neděli na pohádky do kina Vzlet. Bylo to promítání pro děti, a pokud chtěli mít rodiče chvilku klidu, tak nás tam posílali.

Dostaly jsme pár drobných na lístek a ještě na ty dobroty. Také si vzpomínám na bonbony fialky, které po fialkách opravdu voněly a byly úžasné. V kině jsme si také ještě mohly koupit eskymo.

No, jsou to vzpomínky sice mlsné, ale prostě mě  napadly. Kouzelné bylo pro děti hodně věcí, třeba sáňkování za kostelem, protože ještě býval sníh, hraní si na kraji chodníku takovou hru se sklíčky. Maminky se nebály, že nás něco přejede, protože tehdy aut jezdilo hodně málo.

Povinné nedělní procházky Prahou, ale ty už tak kouzelné nebyly. Maminka nás s bráchou nastrojila nedělně, tehdy se ještě šaty dělily na nedělní a všední, a vyrazili jsme jako šťastná rodina na procházku. Protože se tehdy látky vyráběly kousavé a snad byly vyráběné z kopřiv, tak jsme s bráchou nejprve ječeli, že si to neoblékneme, protože to kouše. No, byly to asi pro rodiče nervy, ale nakonec byly přece jen procházky Prahou krásné.

Pak bylo také hezké, že jsme společně snídali, obědvali i večeřeli u jednoho stolu. Dnes už to nefunguje a každý si jídlo odnáší buď k televizi, k počítači, nebo při jídle píše SMS. Jo, bylo těch chvilek hodně, ale čas se změnil.. Naše děti budou mít vzpomínky asi jiné, ale myslím, že už nebudou tak milé a romantické. Romantika totiž ze vztahů mizí.

Kde jsou ty naše namlouvající procházky s klukem, držení za ručičku a opatrné líbnutí..

Naše kouzla časů minulých jsou opravdu minulá, nenáročná a krásná. Přibližuji vám jenom takové malé střípky, ale bylo v nich opravdové kouzlo.