Balada ze života íčkařky podle skutečné události:

Stalo se to jednou z rána

zůstala jsem doma sama.

Všechno bylo uklizeno,

vypráno a vyžehleno.

Ještě jedno kafíčko

pak dám dusit masíčko.

Za maličkou chviličku

budu sedět na Íčku.

Vyjádřím se k politice,

prospěju tím republice?

Mrknu jestli Elena

nevyfotila jelena.

Přidám dva, tři komentáře,

pak přivítám nové tváře.

Rozkliknu dvě reklamy,

v dálce slyším tamtamy.

Najednou je kolem bílo.

Že by se tak ochladilo?

Kdepak, to jde z kuchyně,

hoří guláš na víně.

To zas budou kecy, řeči,

už jsem z toho celá v křeči.

Aby ho tak trefil šlak,

šel si zrovna měřit tlak.

Běžím rychle do krámu

koupit kousek salámu.

K tomu kremžskou hořčici,

pivo už je v lednici.

Najednou je zase milo.

Bílo už se rozptýlilo.

Parfem Chanel Růže bílá

spáleninu přerazila.

Zdržuji se v kuchyni,

slyším kroky v předsíni.

"Už jsem doma a mám hlad".

"Pojď mi něco přichystat".

"Lásko dnes jsem nevařila,

nešla u nás elektřina".

"Připravím ti, miláčku

polívečku ze sáčku".

Z toho plyne poučení:

Při vaření Íčko není,

při vaření pro mě Íčko prostě

n e e x i s t u j e  !!