Vlaková trať mezi Prahou a Berounem není jen tak z pohledu cestujícího obyčejná. Vlaky na ní (především ty osobní) nejezdí včas. Navzdory digitální době. Zpoždění je na této trati denní tradicí, je to takový poberounský folklór Českých drah.
Ale je potřeba zmínit, že do jízdních prostojů ojediněle zasáhnou i lidská nepozornost anebo dobrovolná rozhodnutí, v důsledku kterých vynucené drcnutí se s vlakem není často slučitelné se životem, a potom, opět cestující uslyší známou odrhovačku: „Omlouváme se za zpoždění vlaku.“
Ten, kdo předvídá zpoždění, volí k přemisťování v této oblasti automobil. My ostatní neřešíme, nějak jsme přivykli. Hrstka z nás, kteří jezdíme po této vlakové trati z hlavního nádraží Praha (nebo opačně do hlavního nádraží Praha), jsme za tu velkorysost odměněni pohledem na podivný objekt, který vlastně nestojí ani za pohled. Je to rozkládající se nemovitostní mršina. Ale paradoxně, právě díky zpoždění a objektivním příčinám na této trati, zůstala několikrát vlaková souprava stát v místech přímo naproti té ošklivé změti chátrajících zdí a marný čas čekání si vynutil, abych si neutěšený stav budovy prohlédla - tedy, prohlídla si žalostné torzo bývalého nádraží Praha - Vyšehrad.
„Secesní budova! Kulturní památka! To je hrůza! To si nechává Praha líbit?“, lítaly mi hlavou věty, při kterých jsem mhouřila oči a vytušila, že za tím vším budou zřejmě něčí techtle a vyčůraný zájem, korunovaný výsměchem a drzou arogancí, tolik zabydlenou v našem Kocourkově.
Chudák krásná matička Praha. Její unikátní šat zdobený z krajek všech architektonických slohů skrývá u samého srdce bradavici ve tvaru dvoupatrové budovy neznámého autora (předpokládá se, že jím byl Antonín Balšánek) zející hnilobným ladem, odpudivou sešlostí a opadajícími pozůstatky secesních ozdob.
Toto kdys krásné a funkční dílo, jehož součástí byl hrázděný přístřešek kryjící vyústění podchodu na ostrovní nástupiště (podchod ve stanici Praha - Vyšehrad byl prvním nádražním podchodem v Praze!) bylo prodáno i s přilehlými pozemky podle tisku v roce 2007 za cca 41 mil. Kč firmě TIP Estate (přejmenovaná na Rail City Vyšehrad s.r.o.) napojené na Wall Street Comercial Bank z Veneta v Oregonu. Vlastnící firma nám bezostyšně ukazuje, jak se o nemovitost nemáme starat, potažmo, jak naše příslušné instituce měří dvojím metrem. Pravděpodobně nevýznamné české baběnce by už dávno nemovitost byla vyvlastněna nejen na základě doporučení UNESCO, jako je v případě již odpudivé nádražní budovy Praha - Vyšehrad.
Nuže, je rok 2020 a nic moc se okolo "nemovitosti" neděje. Ále až bude před volbama. To bude kravál. To však už půjde o jiný folklór.
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %