Už samotný nadpis mého článku napovídá, že to už je hodně dávno. Bylo to krátce po skončení války.
Jednoho dne maminka povídá: “Fančo, zítra pojedeme za tetou Máňou do Prahy “. Řeknu Vám, nemohl jsem pořádně usnout, natož ráno dospat? Už jenom to, že pojedu autobusem, tak to byla pro mě událost. Copak vlakem jsem byl zvyklý z cest na Moravu, do Ketkovic, ale tak daleko autobusem jsem ještě nejel! Jo, a to jsem ještě nevěděl, že u tety budeme na návštěvě tři dny.
Už samotné nastoupení do autobusu bylo pro mě něco nového. Sledoval jsem řidiče, průvodčí, jak prodává lístky, a vůbec lidi kolem. Tenkrát se odjíždělo z novoměstského náměstí a já jsem si ani nevšiml, že už jedeme, tak jsem byl z toho ze všeho vykulený. Až teprve, když jsme jeli kolem letiště, jsem si uvědomil, že Boleslav už je za námi. Cesta mně uběhla velice rychle a před námi se objevila Praha, která byla z kbelské silnice zahalena do jakési mlhy. “ Fančo “, povídá najednou maminka “ musíme vystoupit “. A tak jsme na nejbližší zastávce vystoupili, byly to Vysočany. Mamince totiž bylo špatně, bylo jí na zvracení. Když se situace trochu uklidnila, nebo spíš maminčin žaludek, pokračovali jsme dále tramvají, což pro mě byl další nezapomenutelný zážitek. Cizí pro mě byl systém podélných sedátek, zavěšená madla na držení, tyče, průvodčí, která vždycky zatahala za kožené řemínky, které visely pod stropem tramvaje a ozvalo ze Cink, cink! Na zastávce Na Palmovce jsme vystoupili a šli jsme k tetě, která bydlela nedaleko. Přišli jsme k činžáku, ve kterém teta bydlela. Maminka zazvonila, ozvalo se zabzučení a my vešli dovnitř domu. Jelikož teta bydlela v pátém patře, přivolali jsme si výtah a vyjeli jsme nahoru. Ten den jsem zažíval už svoji třetí novinku. Jízda autobusem, tramvají a teď výtahem. Teta nás přivítala, nakrmila, a jak říkala, vytáhla nás do Prahy. Navštívili jsme Bílou Labuť, kde maminku zaujala jistě řada věcí, ale mě především jezdící schody. Samozřejmě, že v Praze jsme se pohybovali jenom tramvají!
Druhý den ráno, kdy mě probudili popeláři, kteří na ulici dole nakládali popelnice, a tramvaje se svým cinkáním, jsme po snídani vyrazili na Václavák. Teta Máňa nám chtěla ukázat z Prahy co nejvíc, ale co se dá stihnout za 2-3 dny. Prohlídnul jsem si sochu sv.Václava na koni, teta mě ukázala, kam spadla při náletu na Prahu bomba. Byl to ten roh Václaváku, kde později stál Dům potravin. Navštívili jsme také obchodní dům Teta, kde kousek odtud dělal strejda v obchodě z látkami, a když už jsme tady, říkala teta, podíváme se na Národní divadlo.
Třetí den ráno jsme se po snídani začali chystat domů. Teta udělala trochu dříve oběd, abychom neměli hlad, a potom nás vyprovodila na autobusové nádraží na Florenc, odkud nám jel do Mladé Boleslavi autobus. Z Florence jsem odjížděl už jako starý znalec Prahy, kterého už nemůže nic překvapit. Snad jenom to, že by mamince bylo zase špatně a my museli zase vystoupit z autobusu poněkud dříve. Nestalo se tak.
Cesta proběhla dobře. Cestou domů maminka si několikrát vzdychla, a když jsem se jí ptal, proč, jenom tiše odpověděla: “ To zas bude doma nádobí“! Mně tohle její vzdychnutí došlo až mnohem později, až jsem byl velký. On tatínek nerad myl nádobí, a tak ho tzv. odmáčel. Maminka asi už viděla ty hrnce a hrníčky, kastrůlky a talířky, mezi tím hozené lžíce, vidličky a nože a to všechno hezky potopené pod vodou v kuchyni ve dřezu. No, abych pravdu řekl, vábný pohled na to nebyl! Ale musím říct, že ta návštěva Prahy mně za to stála.
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
