O dědečkovi jsem zde již napsala. Babičku jsem opomněla. Nejspíš proto, že k dědečkovi jsem měla blíž. Měl lepší přehled o světě a suploval mi nevydařeného tátu.
Babička Marie se narodila v Šárce, poblíž Matěje. Měla o několik let mladší sestru Antonii, zvanou Tonča, o niž se musela starat. Té dávala jejich maminka vždy přednost. Babička mi o svém dětství a mládí někdy vyprávěla. Např. o tom, jak kradly za války na nádraží z vagonů uhlí a jednou se s nimi vlak rozjel a ony musely seskočit. Byla vyučená pánská krejčová. Pamatuji si na krásnou singrovku, kterou měla doma. Dědečka poznala během Maninské I. dělnické spartakiády v roce 1921, kdy oběma bylo 16 let. Od té doby spolu zůstali. Jedna z mých vzpomínek na ni je, jak mu váží na miskových vahách 5dekový krajíček chleba v době, kdy měl cukrovku.
Když onemocněla tuberkulózou, lékaři jí nedávali mnoho šancí na přežití. Babička si denně drtila vaječné skořápky a jedla je. Lékaři byli překvapeni, jak se jí plíce zahojily. Tak to znám z vyprávění.
Kdybych měla babičku charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo urputná. Když jí např. lékaři v pozdním věku řekli, že má cvičit třikrát denně, cvičila šestkrát. Asi ve věku 86 let prodělala operaci kyčle, z níž se úspěšně zotavila.
Myslím, že doma babička o všem rozhodovala. Např. o tom, že její dcera, tedy moje maminka, nepůjde studovat farmacii. Protože vysoká škola byla v Brně a babička ji tam nechtěla pustit. Babička také rozhodla o tom, koho si maminka vezme. Maminka se ještě nechtěla vdávat. Taky chtěla jiného chlapce, ne mého tátu. Viděla jsem ho na fotce – byl to tmavovlasý fešák. Jenže v té době měla babička tu tuberkulózu. Chtěla vidět svou dceru zaopatřenou. A tak jí paní, která v životě poznala jen svého manžela, sdělila, že všichni chlapi jsou stejní a Karel ji má rád.
Babička měla ráda vlčí máky a chrpy. Vždy, když tyto květiny vidím, si na ni vzpomenu. Pekla na plotně báječné bramborové placky, uměla výborné lívance. Měla jsem moc ráda její škubánky zalité mlékem s brusinkami.
Po smrti dědečka žila babička ještě 26 let. O patro výš než já s maminkou, později maminka sama. Jen krátce byla v LDN. Pamatuji si naši poslední návštěvu u ní. Babička nehybně ležela, maminka na ni mluvila, ale myslela, že ji nevnímá. Babička se nepatrně pohnula. Řekla jsem: „Ona tě slyší“. Lehce jsem se jí dotkla. Druhý den ráno zemřela. Bylo jí 98 let.
Foto: archiv autorky
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
