Když jsme se přestěhovali do malého domečku pod lesem, založila jsem si na břehu potoka skalku. Rostou na ní stromky, keře, skalničky, které ke svému zdárnému růstu potřebují kyselejší půdu. Každoročně k nim přisypávám zakoupenou rašelinu, ale nejlepší je hrabanka z lesa. Hrabanka je lehká zemina, která se tvoří z jehličí, hlavně pod borovicemi. 

Jednou odpoledne jsem požádala manžela, jestli mě doprovodí na vycházku do lesa za účelem jejího nahrabání. Můj opatrný manžel prohlásil : "Ty nevíš, že je to trestné, kdyby nás chytil hajný, tak se nedoplatíš." "Zase maluješ čerta na zeď?"  Byla má odpověď. "Počkáme až se setmí, a pak vyrazíme"

Jak jsme plánovali, tak jsme učinili. 

Když jsme vycházeli z lesa, prohýbajíce se pod plnými taškami napěchovanými hrabankou, byl už skoro večer, dokonce vycházel měsíček. Ještě jsem zapomněla dodat, že nás jistil a doprovázel náš pejsek Bakulka.

Byla jsem šťastná a spokojená, když vtom náhle přišla rána z čistého nebe.  Proti nám se z lesa vynořily temné postavy, celé oděné v černém, vysoké boty, přes rameno samopaly a rázným krokem mířily přímo k nám. 

Hlavou mi proběhlo:  Že ten můj chlap musí mít vždycky pravdu!!  Ale až tak?  Za trochu hrabanky?  Krve by se ve mně nedořezal. Bakula jako šílený začal štěkat, běhat dokola, a chránit svoji milovanou paničku. Jedna postava, asi velitel, se přiblížila až k nám. "Dobrý večer"  "Prosím vás, nevíte, kde je tady ta vojenská střelnice?"

U nás v Holešově máme policejní školu, a dva kilometry od našeho domku je střelnice, na které se budoucí policisté  zdokonalují ve střelbě. Byli to mladí absolventi, kteří plnili jeden z bojových úkolů. Vysadili je uprostřed lesa, a oni tuto střelnici měli podle mapy nalézt. Moc se jim to zřejmě nedařilo, proto nás požádali o pomoc. 

Když jsme se vzpamatovali z prožitého šoku, ujala jsem se funkce velitele a jednotku nasměrovala na správnou cestu k cíli. Bylo velké štěstí, že obyvatelé naši vsi již seděli u televizních aparátů. Jinak by se jim naskytl velmi zajímavý obraz:

Dvě postavy s plnými taškami uloupené hrabanky, za nimi pochodující šik těžkooděnců a dokola pobíhající šílený pes. 

Na naší další cestě domů se již nic zvláštního nepřihodilo. Mladí policisté jistě našli ten správný cíl, aby nám v životě pomáhali a chránili nás před potencionálním nebezpečím. 

My jsme už nikdy na hrabanku do lesa nevyrazili, rostlinám se daří i v rašelině. Na horrorový zážitek při měsíčku však nikdy nezapomeneme.