Ve věku jinošském jsem například očekával, že mi budou děvčata padat sama do náruče. Tady jsem se ovšem zklamal, když jsem musel v potu tváře dobývat jejich srdce a následně i jejich separé. Pocit vítěze mi po úspěšné zteči však přinesl náležité sebevědomí a satisfakci nad faktem, že moje námaha byla přece jen dílčím způsobem odměněna.

Zkažen některými sladkobolnými romány a prvorepublikovými filmy mizerné kvality jsem při vstupu do reálného života očekával nějakou milou, hodnou dívenku z vesnické chaloupky a románek á la Mrštíkův příběh Pohádka máje. Ale ouha. Tady jsem narazil neobyčejně tvrdě.

Život je skutečně prevít. Neupozornil mne včas, že takové milé dívenky existují jen v pohádkách a v těch již zmíněných filmech, a hodil mne rovnýma nohama do tvrdé reality až příliš emancipované skutečnosti. Trvalo pěkných pár let, než jsem se z toho bludného kruhu nepřízně života vymanil.

A tak jsem ze střípků života postupně skládal mozaiku nejen toho, co už bylo, ale i toho, co možná ještě bude, toho, co mne čeká, abych byl schopen tomu neznámému životnímu osudu v budoucnu vůbec čelit.

Skepse mne snad nakonec naučila i žít. A možná i díky tomu, že život byl prevít a nedal mi vůbec nic zadarmo. Ale abych tomu životu zase tolik nekřivdil. Přes všechna splněná i nesplněná očekávání přinesl občas i nějakou tu nadhodnotu, která očekávaná nebyla a která v dostatečné míře kompenzovala ostatní stinné stránky mojí stávající existence.

Životní mozaika se i dnes stále plní drobnými střípky a je jen otázkou času, kdy se její rámec zcela vyplní. Ale než ten okamžik nastane, očekával bych od života přece jen trochu jemnější zacházení. Nemusel by mne a mé nejbližší tak usilovně stíhat různými zdravotními maléry, příjmové položky na běžném účtu v místech, kde figuruje správa sociálního zabezpečení, by mohl posunout do podstatně vyšších čísel, abych mohl konečně naplnit některá očekávání, která se mi honila hlavou ještě v dobách dávného mládí a která mi život dosud odepřel.

Co vlastně ještě od života čekat? Stýskat si nad tím, že většina našich životních plánů nebyla naplněna? Holý nesmysl. Já kupodivu ještě nechci bilancovat. V té životní mozaice je totiž ještě kousek volného místa. Avšak o svá současná životní očekávání se raději s nikým dělit nebudu. Nechci být za blázna. Pořád věřím tomu, že život mi ještě, alespoň na malou chvíli, ukáže svou příjemnější tvář.

ŽIVOT

Každému je všeobecně známo,

Že dítě nejdříve se učí říkat ANO

A hodně, hodně času uplyne,

Než autority konečně dovolí říci – NE

A na svět dívá se a informace žádá

Do svého vědomí si všechna první skládá.

Když osud člověka naposled vyzve k tanci

Sotva, že dostane ještě čas na bilanci

A všechna poprvé jak mementem se vrací,

Aby zas zmizela, jak nebem tažní ptáci

Nebe se rozzáří, čas uhasne ti rázem

A zcela jedno je, zda moudrý jsi, či blázen.