Moje první kulinářské úspěchy

Moje první kulinářské úspěchy
FOTO: archiv autorky

Když jsem se vdávala, uměla jsem jen usmažit řízky a připravit španělské ptáčky. U nás doma se nic jiného v neděli nepodávalo, výjimečně svíčková na smetaně nebo vepřo, knedlo, zelo, ale k přípravě tohoto jsem nebývala většinou připuštěna.

V  neděli po ránu jsem byla buzena se slovy: Kdo chce hajinkat, nesmí tanynkat. Moje role spočívala spíš ve vykonávání pomocných prací. Zadání většinou znělo: nakrájej cibuli, oloupej brambory, udělej zásmažku. Moje maminka byla vyhlášenou kuchařkou, v mládí chodívala pomáhat na faru hospodyni pana faráře. Tata, jak se u nás říkalo, ten nedělal doma nic. Jednou dostal za úkol odcedit brambory, vylil hovězí vývar a od té doby už se  po něm nikdy nic nechtělo. Myslím si, že to tehdy udělal schválně.

Hned po svatbě jsme se s manželem nastěhovali do nového družstevního bytu a já jsem se tak stala paní naší domácnosti. Manžel uměl uvařit jen špagety a ovesnou kaši. Když se k nám chystali na první oficiální návštěvu, spojenou s pozváním na oběd, manželovi rodiče, nepřicházelo v úvahu nic jiného než podávat španělské ptáčky. Na tomto poli jsem si věřila. Všechno šlo jako po másle, slavnostní stůl byl prostřen, chybělo jen uvařit rýži. Jak se v té době často stávalo na rozkopaném sídlišti, najednou přestala téct voda. Co teď? Můj přemýšlivý manžel dostal zajímavý nápad."Dej mi naběračku a nějaký hrnec". S těmito slovy se odebral na WC, odklopil kameninovu desku ze splachovače a nabral průzračně čistou vodu. Vodu jsem převařila, rýži spařila a podařila se, krásně se rozsýpala. Oběd dopadl na výbornou, všem chutnalo. Kdyby mi někdo před tímto obědem řekl, že pohostím svoji tchýni rýží uvařenou v záchodové vodě, tak bych se mu vysmála. 

Druhá vzpomínka je o pár let mladší. Děti byly ještě malé, a my jsme si pronajali od zahrádkářů za městem uprostřed krásné přirody malou zahrádku. Utíkali jsme tam z rozpáleného paneláku a postupně se nám dařilo vypěstovat čím dál větší a větší zeleninu. Jednou jsme sklidili krásně zelený křehký špenát. Máme ho všichni rádi, hlavně ten čerstvý, tak jsme se na oběd moc těšili, dokonce i naše vybíravé děti. Špenát jsem umyla, povařila a při pasírování jsem zjistila, že byl uvařen i s umělohmotnou zátkou od dřezu. Nastalo dilema. Mám ho vyhodit?  Nebo pokračovat v přípravě? Vyhrála varianta č. 2. Zelená voda šla do kanálu. Udělala jsem zásmažku na špeku, přidala česnek, dvě vejce a zjemnila jsem ho máslem. Už nevím, co jsem k němu podávala, jestli volská oka nebo nějaké masíčko. Vzpomínám si jen, že mi nějak nelezl do krku. Manžel tenkrát u stolu pronesl památnou větu:  "Marie, ten špenát se ti dnes opravdu podařil na jedničku". Později jsem se mu k postupu při přípravě přiznala, oba jsem se tomu spolu zasmáli. 

Samozřejmě byly i další katastrofy při vaření, třeba guláš, který postříkal celou čerstvě vymalovanou kychyň, když vybouchl tlakový hrnec, nebo voňavý houbový nákyp se šunkou, který šel do koše, když manžel prohlásil, že si není stoprocentně jist, jestli ty houby byly jedlé, i když hodinu před tím listoval ve Smotlachovi. O připálených zásmažkách a shořelých hrncích už jsem napsala na íčku i básničku. 

Jinak bylo v kuchyni fajn - miluju dobré jídlo, atmosféru u krásně prostřeného stolu, proto je vaření moje vášeň a věřím, že ještě dlouho bude.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
17 komentářů
Soňa Prachfeldová
Milé kulinářské povídání. Jako když jsem se vrátila do mých kuchařských zacatků. A stejně nejraději vařím tak, jak jsem se naučila od maminky. Mám prostě nejraději klasiku, ta nikdy nezmizí.
Jana Šenbergerová
Když se jídlo podaří, pochutná si pár strávníků. Když je kolem něho nějaký malér, pobaví to spoustu lidí. Vůbec si nepamatuji, co jsem vařila jako první jídlo, coby novopečená paní bytu, ale vím, že jsem za to nesklidila žádnou pochvalu, protože se mi to zcela nepovedlo. Nikdy předtím jsem se vařit neučila, ale byla jsem pomocná síla v kuchyni mých rodičů. Něco jsem odkoukala, ale vařit jsem se učila až vdaná. Můj manžel byl zmlsaný od tchýně, dobré kuchařky. Chválit mě začal až po mnohaletém soužití. :-)
Alena Tollarová
Prima pohodička při zažívání oběda. Moje první buchty vdané paní, to taky bylo dílo :)
Eliška Murasová
Úsměvné vyprávění, až na ten výbuch papiňáku.
Alena Vávrová
No bezva historky, díky :-)). To já jako novomanželka jsem měla hlavně tento problém - uměla jsem z domova uvařit skoro všecko - jenže pro 8 lidí, ale pro dva nikoliv. Takže mě zkraje zachraňovaly např. knedlíky s burisony ... ;-))
Rostislav Mraček
Povedený článeček. A pobavil. Děkuji!
Daniela Řeřichová
Děkuji za pěkný článek a nahozenou udičku. Moje kulinářské nezdary by vydaly na knihu. Můj první houskový knedlík byl nevábný válec s nedovařeným vnitřkem. Vydloubala jsem hmotu, nakrájela obruče a doprostřed vsadila kousky masa, hezky obložené ostatními ingrediencemi. Manžel prohlásil krasobruslařskou terminologií, že technická známka je čtyři a umělecký dojem jedna. A tak je to plus mínus dodnes.☺
Zdenka Soukupová
Vzpomínám na příhodu z dětství. Na vesnickou pouťovou neděli se musela vždy péct husa nebo kachna. Maminka se ptala jedné sousedky, jestli ji taky pekla. Sousedka řekla: "Jo, pekla jsem ji. Letos na kremaci." Mamka se zeptala: "Na kremaci? Prosím tě, co to je za způsob? " A sousedka odpověděla: " No, že jsem to musela vyhodit i s pekáčem, jak to bylo spálené." Obě se dlouho smály.
Jitka Hašková
Při vaření nastanou různé zážitky. Když mi bylo asi 13 let byla mamka v nemocnici, tak se mnou a s tátou byla doma babička a vařila nám. Byla to stará zkušená kuchařka, i jí se stalo, že při vyndavání knedlíků jí upadla celá šiška na podlahu - měli jsem tenkrát v kuchyni červený xylolit - takže knedlík byl červený. Babička ho bryskně napíchla na vidličku, hodila zpátky do hrnce, umyla ho a dala prkénko, rozkrájela a byly knedlíky k obědu asi s vepřovým se zelím. Táta nic neviděl a pochutnal si, já mu to samozřejmě neřekla. On také nic jiného než knedlíky nechtěl jíst.
Margita Melegova
Od mladi jsem milovala bryndzove halusky to byl duvod proc jsem se je naucila jeste jako svobodna varit. Kratce po svatbe pronesl novomanzel prani chlupatych knedliku k obedu, neznala jsem je ani postup a tak mi to typicky muzskym zpusobem vysvetloval z cehoz jsem pochopila ze se jedna o halusky jen provedeni bylo vetsi a vysledek se dostavil ke spokojenosti novomanzela a k nelibosti tchyne kdyz pronesl varis je lepe nez moje matka. Priznam se ze do dnesniho dne nevim jak se delaji chlupate knedliky, ale tech 55 let manzelstvi svedci o spokojenosti s moji kuchyni.
Marta Novotná
Vařím a peču moc ráda, hlavně když je pro koho :-). Vzpomínám na jeden velký neúspěch z doby kdy mi bylo asi dvanáct. Chtěla jsem udělat radost tátovi, který miloval ovocné knedlíky , ty se u nás dělaly z odpalovaného těsta, já plná elánu jsem se radovala jak se mi zadařilo nepřipálit hmotu v kastrolu, vyklopila jsem ji na vál, připravila si meruňky, umotala krásné knedlíčky. Dala je vařit a při otáčení jsem zjistila,že v hrnci plavou pouze meruňky v jakési nevábné šlichtě. Teprve tehdy mi padlo oko a vejce, která ještě stále ležela na válu připravená na vmíchání do odpálené hmoty :-), a tak mělo prase "meruňkové knedlíky", táta míchaná vejce a já slzy na krajíčku. :-)
Dana Puchalská
Maruško, potěšila jsi mně. Já si při čtení vzpomněla na mojí kamarádku, která když čekala první návštěvu své tchýně,osladila pořádně bifteky. Prý od té doby nikdy nejedla nic tak hnusného.
Marie Ženatová
Maruško díky moc za úsměvný článeček* Kdybych ale já chtěla vypsat všechny svoje hlavně neúspěchy ve vaření - tak by byl asi mnohonásobně delší...*
Hana Nováková
Marie, žádný učený z nebe nespadl a kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Asi všechny máme zkušenosti s vařením a pečením, proč se nepřiznat. I někdy se dnes něco nepovede. Ale zase když se povede, vidíte jak strá vníkům chutná, tak to je ta nejlepší odměna.
Anna Potůčková
Tak já bych jej nazvala sice neúspěchy, ale to je jedno. Jako vyučenou kuchařku jsi mně článkem hodně pobavila. Já když se učila na kuchařku, byla moje praxe v závodní jídelně. Jednou jsem na začátku 1. ročníku dostala příkaz abych něco přecedila. Na mou otázku, přes to to mám přecedit, nebot pomůcek v různých velikostech a tvarech v takové velké kuchyni bylo několik. Fakt už si nepamatuji ale co to bylo. Za to dobře si pamatuji jeho odpověd, která zněla: "Přeced to přes mřížky kanálu."
Eva Mužíková
Maruško, takto jsi byla naopak dobrá. Já jsem si na ptáčky troufla až po několika letech zkušeností v kuchyni. Hezky se mi Tvůj článek četl, pobavila jsi mne. Bertice
Zuzana Pivcová
Musím se usmívat, protože kdybych já měla líčit své kuchařské úspěchy, tedy spíš neúspěchy, těch by bylo!! Třeba jednou jsem do bábovky zapomněla dát prášek do pečiva, dopadlo to tak, že to nechtěla ani naše fena Lesana.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše