Jako každý člověk, i já občas zkusím štěstí ve hře, v nějaké soutěži přess internet, ale i v denní soutěži, kdo má na víc. Zda já, či ten propagovaný vir Covid19, jejž asi snad mám i v ledničce, protože tam nic stále není. Hlavně večer před spaním.
A tak jsem napsal na I60 článek o tom, co jsem objevil v centru Prahy, aniž bych tušil, co z toho vyplyne. Objevil jsem totiž vystavenou rakev. Tak jsem se v článku svěřil, jakým dojmem to na mě zapůsobilo, článek uveřejnili, a jen jsem čučel, kolik to má reakcí a kolik čtení. To jsem fakt nečekal, a že mám velkou fantazii… viď, Helčo.
No, a protože to mělo čtenost, redakce se odměnila dárkem. Čekal jsem v řadě lidí na poště, až si ho vyzvednu, a měl snad 40 stupňů ve stínu, jak jsem byl zvědav, cože to dostanu. Kdybych já tušil, co…
Byla se mnou i Helča, a hned, jak jsme vyšli ven, padla zvídavá otázka, co jsem dostal. „NE“ řekl jsem tvrdě, a dal obálku do tašky. Až doma, ty zvědavče jeden… Vedle mne cosi zamumlalo o nějakém škrcení či strčení čehosi do ucha, a došli jsme domů.
„Tak dělej, ukaž, co je v dárečku…“ Těmi slovy jsem byl přinucen otevřít obálku, bez kávičky, co jsem vždy dostával po příchodu. No, byl jsem také zvědav jak sto čertů. Obálka otevřena, ruka zalovila, a… jééé, šampon pro krásné vlasy…
Tak jsem si hned pomyslel, že ho večer zkusím a v ložnici svou hřívou oslním svůj protějšek tak, že přestane ihned sledovat z postele moudra z televize, a bude se věnovat mým kadeřím. OMYL.
Sotva jsem to dořekl, Helča se nadechla a řekla: „ Jé, šampon, ukááž… , ten se mi hodí…“ Hm, sbohem, šampóne…
Zalovil jsem opět do obálky a vylovil knížku, která mně od prvé chvíle vylovení nejen změnila páteční odpoledne, ale změní i chvíle volna v životě. Byla to kniha o památkách, tipech výletů a vycházek s fotodokumentací a popisem vyhlídek nad přítoky Labe. Těšil jsem se, jak při kávě si sedneme, budeme si prohlížet tipy, a tipovat, kde jsme byli a kde to je. Druhý omyl.
Helča otevřela knihu, a se slovy jééé, tam jsme byli, odkráčela do křesla v obýváku. No a já… ano, asi hádáte správně. Uklidil jsem nákup, udělal dvě kávy, a jako zvukovou kulisu jsem poslouchal výhružné výkřiky.
Jé, tam jsme byli, tohle je to a to, tam je hezky, tam pojedeme, jééé tam půjdeme, jéé tam si uděláme víkend, až se mně rozklepaly nohy únavou a já slyšel slova… Za co Romčo, za co, to nedáme. Byly to mé nohy. Díky redakci a dárku máme naplánováno při kávě tipy na příští rok, kde co prošmejdíme, prolezeme, prozkoumáme, poznáme, prochodíme,… jen jaksi odkaz na léčebný pobyt pro totální ochrnutí nohou vyčerpáním pochodem po krásách ČR tam chyběl.
Takže, děkuji redakci za dárečky, děkuji za tipy kam si vždy vyjít v příštím roce do přírody, za chemii, co s mými vlasy udělá zázrak a budu doslova na sežrání.. Pokud mi Helča ovšem odleje z lahve trocha toho šamponu do dlaně.
A taky děkuji Helče za to, že mě nezabila, když jsem napsal tento článek a trošku jsem ji tu popichoval. Humor musí být, kor v této době. Takže, pokud se někde sejdeme… poznáte mne hned. Mé krásné letní vlasy vás oslní díky šamponu, i má postava… jak se to říkalo v té básni?… O berličce hnáty křivé, hlas vichřici podoba.. To bude úžasná shoda. To budu já po těch výletech, které mne čekají díky té dárkové knize.
Děkuji redakci za dárek, a všem přeji, kdo zde tento článek dočetl až sem, pevné zdraví a stálý úsměv na tváři. Příště zase usmolím nějaký článek ze života kolem nás. Jo, jen dodatek… Ta rakev na Václaváku se objevila znovu, a jako by nebyl konec… další je už vystavena na Staroměstském náměstí. Také Masážní salon. Takže se to množí…
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %