Celý život ráda chodím. Nejsem sportovkyně, chůze je pro mne nejpřirozenější pohyb. Běhat nemůžu kvůli srdeční vadě. Vždy jsem ráda chodila rychle. Ke stáru už trochu zpomaluji.
Všechny negativní pocity a myšlenky jsem vždy potřebovala rozchodit. Taky se z nich vypsat. Když můj přítel těžce onemocněl a já jsem za ním nemohla jít do nemocnice, chodila jsem po ulicích. Když před lidmi brečíte, nepůsobí to dobře.
Při chůzi jsem se také doma učila. Hlavně na vysoké škole. Předměty, které bylo třeba si zapamatovat a které mě moc nebavily, například pedagogiku. Nejvíc jsem toho nachodila před rigorózní zkouškou, když jsem se připravovala na marxisticko-leninskou filozofii. Několik měsíců. V životě jsem se neučila nic víc nezáživného. Zkoušku jsem skládala v roce 1988. Pak byla samozřejmě zrušena. No řekněte, nebyla to smůla? Pro mé následovníky jistě ne.
Při lázeňském pobytu v Jáchymově jsme si s přítelem prvně vyzkoušeli Nordic walking. Zalíbil se nám. O několik let později jsem se přihlásila na tříměsíční bezplatný kurz pro seniory. Jednou týdně jsme chodili hodinu Stromovkou. Zpočátku jsem byla spokojená, ke konci už mě chůze s holemi unavovala, a tedy nebavila.
Vždy jsem také chodila do schodů. Domů do třetího patra jsem použila výtah pouze v případě, že jsem nesla těžký nákup. Dnes jím jezdím i bez nákupu. Protože i v domě mám roušku a hodně se v ní zadýchám. Ze schodů sejdu.
Před několika lety mě začalo bolet levé koleno. Bolest se zhoršovala, nohu jsem za sebou občas jen táhla, někdy jsem se na ni nemohla ani postavit. Následovala artroskopie. Velice mi pomohla. Krátce po ní jsem chodila se dvěma berlemi, pak s jednou. Mělo to výhodu: když jsem s ní nastoupila do tramvaje, pouštěli mě sednout i muži. Od té doby chodím na injekce do kolena. Nejdřív dvakrát ročně, poté už jen jednou.
Velice mě potěšil projekt Do stovky. Vyhledávala jsem si v Praze a v jejím okolí neznámá místa a trasy. Na svých cestách jsem nafotila spoustu fotek. Koupila jsem si krokoměr. Brzy se porouchal. Stejně jako druhý. Třetí, který jsem dostala za překonání 100 km od pana šéfredaktora tohoto portálu, pro změnu nefungoval vůbec. Reklamovat ho mi však nepřišlo vkusné. Prostě mám na krokoměry smůlu. Za minulý rok jsem ušla 168 km, většinu po Praze. Umístila jsem se na krásném 7. místě. Letos mé chození skončilo s vypuknutím epidemie. V době jarní karantény jsem chodila převážně doma po pokoji. Občas jsem se prošla po břehu nedaleké Vltavy.
V létě jsem chodila nejvíc s Jendou a jeho báječným pejskem v okolí jejich bydliště a na výletech bez pejska. Nyní už mám možnosti chození kvůli karanténě a počasí opět trochu omezené. Jsem ráda, když se s přítelem, který již chodí s holí, pomalu projdu chvíli podle Rokytky blízko jeho bydliště. Věřím ale, že svoji oblíbenou chůzi si ještě budu užívat. V příjemné společnosti, nebo sama.
Fotografie:
1 U Vltavy
2 U Rokytky
3 V Litoměřicích
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %