V době, o které píšu, ještě ani cikáni nevěděli, že jsou vlastně Romové, takže snad můžu toto slovo s klidným svědomím použít. Měla jsem v dětství kamarádku, jejíž rodina pocházela z východního Slovenska. Jednou se tam všichni vypravili za příbuznými.
Po návratu mi vypravovala, co se jim přihodilo. Při příjezdu do nádraží stála u vlaku velice stará paní – cikánka a chytala kolemjdoucí, že jim za nějaký drobný peníz předpoví z ruky budoucnost.
Rodina se bránila, ale nakonec podlehli a jeden po druhém si nechali věštit z ruky. Když ale došlo na mou kamarádku a ona otevřela svou dlaň, cikánka do ní nahlédla, pak se jí podívala pátravě do tváře, vzala ji za ruku a dlaň jí rychle zavřela se slovy: Tobě věštit nebudu a směrem k matce potichu dodala: ona zemře velice mladá…tehdy mé kamarádce bylo 13 let.
Řeči, řeči, myslela si rodina a pustila předpovědi z hlavy.
Po letech jsem se dozvěděla, že poměrně tragicky zemřela ve svých necelých třiceti letech a nechala tu své tři malé děti.
Okamžitě mi vytanulo na mysli, co mi tenkrát ještě povídala o cikánčiných předpovědích:
- že vypukne válka v bývalé Jugoslávii (co je to za nesmysl, vždyť odtamtud už vypukla 1. světová, říkala jsem si tehdy, proč by zrovna v Jugoslávii měli začít válčit ?)
- že Slováci budou mít svůj vlastní stát (proč by se měli od nás trhnout, to je taky pěkná blbost)
- že bude válka na Ukrajině (proč zrovna na Ukrajině ?)
- že naše republika bude zavalena šikmookými cizinci (tenkrát tu bylo Vietnamců jen pár na stážích v továrnách) a já se vyděsila, že nás snad přepadnou Mongolové
A ještě další věci, které si už bohužel (nebo na štěstí?) nepamatuji, bylo to totiž v sedmdesátých letech minulého století.
Buď byla babka bystrá pozorovatelka dění, nebo v tom bylo kus přání, aby Slováci měli svůj stát, či se mohla lehce strefit do nějaké té války, protože lidi jsou nenapravitelní a budou se zkrátka furt někde mydlit.
Ale stejně mi to trochu vrtalo pak hlavou, když potom ke všem těm událostem opravdu došlo.
Teď hlavně, prosím vás, ne abyste si podle úvodního obrázku začali hned měřit své čáry na dlani jako kdysi já!
Berte to všechno s rezervou a mějte na paměti, že my Češi jsme prý největší skeptici, tak se podle toho chovejte!
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
