Po návratu mi vypravovala, co se jim přihodilo. Při příjezdu do nádraží stála u vlaku velice stará paní – cikánka a chytala kolemjdoucí, že jim za nějaký drobný peníz předpoví z ruky budoucnost.

Rodina se bránila, ale nakonec podlehli a jeden po druhém si nechali věštit z ruky. Když ale došlo na mou kamarádku a ona otevřela svou dlaň, cikánka do ní nahlédla, pak se jí podívala pátravě do tváře, vzala ji za ruku a dlaň jí rychle zavřela se slovy: Tobě věštit nebudu a směrem k  matce potichu dodala: ona zemře velice mladá…tehdy mé kamarádce bylo 13 let.

Řeči, řeči, myslela si rodina a pustila předpovědi z hlavy.

Po letech jsem se dozvěděla, že poměrně tragicky zemřela ve svých necelých třiceti letech a nechala tu své tři malé děti.

Okamžitě mi vytanulo na mysli, co mi tenkrát ještě povídala o cikánčiných předpovědích:

- že vypukne válka v bývalé Jugoslávii (co je to za nesmysl, vždyť odtamtud už vypukla 1. světová, říkala jsem si tehdy, proč by zrovna v Jugoslávii měli začít válčit ?)

- že Slováci budou mít svůj vlastní stát (proč by se měli od nás trhnout, to je taky pěkná blbost)

- že bude válka na Ukrajině (proč zrovna na Ukrajině ?)

- že naše republika bude zavalena šikmookými cizinci (tenkrát tu bylo Vietnamců jen pár na stážích v továrnách) a já se vyděsila, že nás snad přepadnou Mongolové

A ještě další věci, které si už bohužel (nebo na štěstí?) nepamatuji, bylo to totiž v sedmdesátých letech minulého století.

Buď byla babka bystrá pozorovatelka dění, nebo v tom bylo kus přání, aby Slováci měli svůj stát, či se mohla lehce strefit do nějaké té války, protože lidi jsou nenapravitelní a budou se zkrátka furt někde mydlit.

Ale stejně mi to trochu vrtalo pak hlavou, když potom ke všem těm událostem opravdu došlo.

Teď hlavně, prosím vás, ne abyste si podle úvodního obrázku začali hned měřit své čáry na dlani jako kdysi já!

Berte to všechno s rezervou a mějte na paměti, že my Češi jsme prý největší skeptici, tak se podle toho chovejte!