Napadl mě nápad. Poslepu otevřu Pravidla českého pravopisu a na stránku zabodnu prst. O slově, na které ukáže, něco napíšu. Na první pokus mám svědka, že jsem nešvindlovala. Jendu. Byla to jeho Pravidla. Můj ukazováček spočinul na slově kardiolog. Že bych z toho byla bůhvíjak odvázaná, to tedy ne. Ale nechtěla jsem couvnout, žádat druhý pokus. Jednak by to bylo zbabělé, druhak bych mohla dopadnout ještě hůř. Tak tedy do toho.

Kardiolog je povolání velice vážené a potřebné. Vzbuzuje úctu i obavy. V průběhu svého života ho potřebuje téměř každý. Kdekdo se léčí s vysokým tlakem, někdo si stěžuje na nízký. Já jsem měla dřív nízký, teď má spíš vysoký. Během dospívání mi diagnostikovali vrozenou srdeční vadu. Všichni známe EKG. Z filmů z lékařského prostředí víme, že existuje fibrilace. Mnozí mají za sebou operaci srdce, stent, bypass. Někdo dostal srdce nové. Od člověka, který ho už nepotřeboval. Práci kardiologů velice obdivuji. V dokumentárních pořadech ji ale sledovat nedokážu. Nerada se dívám na krev druhého. Ač znám přísloví, že z cizího krev neteče. Pohled na krev vlastní snáším dobře. Do určité míry - odběr krve, větší říznutí do prstu, s nímž jsem kdysi jela v neděli dopoledne tramvají na Bulovku. Napadá mě kardiolog prof. Petr Neužil. Velmi sympatický pán. V televizi jsem ho viděla mnohokrát. Další na webu hledat nebudu. Kvůli tomuto článku to není nutné. Srdce je orgán asi nejdůležitější. Nevím, jestli víc než mozek. Mozek prý umírá poslední.

Tak tohle jsem napsala během půl hodiny při sklenici bílého střiku. Mám na to svědka. Zkusíte to také? Máte nepřeberné možnosti.