Narodíš se a položíš první kamínek do mozaiky. Krásně, blankytně modrý. Je to  barva naděje. Tuto  barvu naděje vkládáme do mozaiky celé své dětství. Někdy je tmavěmodrá, někdy světlejší a někdy opravdu  blankytná. Pak přijde čas na kamínky další. První láska přinese kamínek krásně žlutý, jako sluníčko.Mezi modrými kamínky velice září. Pokud láska trvá, objeví se i kamínek třeba zelený jako krásná louka, pak hodně červený, pokud  láska trvá a zvětšuje se.

Život stále pokračuje, založíme si rodinu, přijdou starosti. Kamínky přicházejí rychle za sebou. Někdy je každý jiný a mozaika  je už velmi barevná. Musíme se starat, abychom ten život dokázali zvládat tak, aby barevný zůstával. Někdy ale přijdou kamínky i tmavě šedé i tmavě hnědé. Život běží a nám už z těch kamínků přechází zrak, když se na tu svoji mozaiku zadíváme.

Ale co, pořád je krásně barevná. Později máme radost, že ještě dokážeme do té své mozaiky nějaký kamínek vložit. Je už obrovská, ale  nás to těší.  Představuje vše, co nás v životě potkalo. Pak se ale blíží konec a skládání mozaiky je stále těžší.

Nakonec ale zase položíme kamínek modrý, protože možná ta naděje nekončí.

PS Štěstí je cesta, ne cíl a nikdy není lepší čas být šťastný, než teď. Užívejme si každou chvilku.