Tak se také chci zapojit do toho zajímavého projektu vkládání prstíku do knížky a najít tam, o čem mám psát. Chtěla jsem ale téma jiné, než poučné, a tak jsem sáhla po pohádkové knížce Broučci od spisovatele Jana Karafiáta a hle, co jsem nahmatala.

Pasáž,  kde se broučkové ve své zateplené chaloupce zabední a přečkají zimu. Jako dítěti se mi vždy líbilo, jak si broučci tu svoji chaloupku zabední, zateplí, nanesou si do ní zásoby potravin, lehnou si do svých postýlek a spí a spí a probudí se až na jaře, až bude venku hezky.

Já jsem jako dítě hrozně ráda spala, a tak jsem tu příjemnou chaloupku s postýlkama  broučkům záviděla. Snila jsem o tom, jak by bylo krásné to prožít.

No a vidíte, sny se někdy plní. Přichází zima, venku stále krouží virus a já mám možnost zateplit si chaloupku, nakoupit si zásoby jídla a vlézt si do postýlky. Zabedním se a vylezu, až bude venku všechno zase normální, nebude mě nic ohrožovat a svět bude zase krásný, zalitý sluncem. Pravda je, že budu muset vždy na chvíli chaloupku opustit a vyvenčit pejska. Pak spolu pojíme něco ze zásob a opět si vlezeme do postýlky,

Omlouvám se za sobeckost všem lidem, kteří z různých důvodů nebudou mít možnost se do chaloupky schovat, a budu se modlit, aby ten život venku šťastně ve zdraví přežili.

 PS Pokud si chcete trochu vzpomenout na dětství a knížku si přečtete, zjistíte, že je plná lásky, laskavého soužití , vzájemné pomoci i soucítění. Nevím jak vy, ale já bych  trochu chtěla jako vzor tyto broučky a bylo by krásné, kdyby náš život alespoň trochu podle nich probíhal.

Tak dobrou noc !!!