Být stále mlád

Můj svět Próza/poezie

Být stále mlád

Datum: 27. 11. 2020

Diskuze: 15

ilustrační foto: pixabay.com

„Máš poslední šanci“, řekla jsem si, když jsem procházela koncem září pěší zónou. Dvě řeky, protékající naším městem, tu inspirovaly architekty k návrhu mělkých vydlážděných „potůčků“ lemujících oba protichůdné chodníky.

Celé jaro a léto v nich proudí čistá, chladná voda, která cca po 20 metrech končí v kanálové vpusti. Tento veřejný prostor se autorům vůbec hodně podařil. „Potůčky“ protékají pod mladými platany, jejichž tvarované koruny poskytují v parných dnech příjemný stín. Nachází se zde i malá bílá kašna, pítko s pitnou vodou a pár laviček.

Najednou jsem si uvědomila, že je konec léta a brzy nastane doba, kdy potůčky na celý dlouhý rok skončí svou zdánlivě nekonečnou pouť. To byla ovšem obrovská výzva a poslední příležitost uskutečnit svůj sen. „Kdy jindy, když ne teď,“ pomyslela jsem si. Doma jsem vzala čtvrtku bílého papíru a kupodivu na první dobrou jsem stvořila lodičku, což jsem měla natrénováno ještě z dob, kdy jsme je často skládali s dětmi. Honem šup s lodičkou do košíku a hurá k „potoku“. Trochu jsem se obávala, že vzbudím nějakou nežádoucí pozornost okolí, ale bylo ráno a na lavičkách posedávali, pokuřovali a pokašlávali pouze lidé z nedaleké hotelové ubytovny, kterým bylo evidentně srdečně jedno, co tady ta postarší dáma takhle brzy vyvádí.

Nastala chvíle, na kterou jsem se tak těšila. Lodička, přidržovaná při startu mou rukou na hladině, bezpečně vyrazila po proudu k nedalekému cíli, Za mého čestného doprovodu se jí to podařilo a já měla po celý zbytek dne krásný pocit, že jsem přelstila čas.

„Příští rok, by se zde mohly uskutečnit závody papírových lodiček,“ zasnila jsem se. Vídávám tu totiž občas dětičky z nedaleké mateřské školky s paní učitelkou. Vlastně je možné, že už tam byly, a jen já o tom nevím…

| Můj příběh

Autor: Marie Martschini

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

15 komentářů

Jan Zelenka 27.11.2020 23:26

Krásné, poetické, inspirativní.

Dana Divišová 27.11.2020 23:08

Moc hezké. Taky si někdy připadám, že chci zastavit čas. Občas udělat nějakou maličkost, která nás vrátí do období plného hravosti. Mám ráda takové vybočení z reality . Říkala jsem kamarádce, že bychom měly jet neckyádu. Vyrobit ne lodičku, ale nějaké jiné plavidlo. Asi blbost pro staré dámy, ale aspoň bude legrace. Mojí kamarádce bude 72 , je stejně laděná jako já.

Marie Faldynová 27.11.2020 22:04

Také ráda chodím kolem vody, máme tu Vltavu i Vltavici, proudící voda je stále nová pastva pro oči a lodičku bych mohla vyrobit vnoučatům, až přijedou. A také si říkám : Co když je tento den poslední slunečný? Honem ještě jednou na procházku!

Soňa Prachfeldová 27.11.2020 21:02

Moc hezké , zhotovit lodičku a pustit ji na plavbu, hravé a svěží.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 21:02

Ano, Moniko, chodím s ní denně.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 18:35

Nezestárnout, ponechat si mladou duši, plnou ideálů!! Moc děkuji.

Rostislav Mraček 27.11.2020 14:58

Krásně poetické ráno. Jen pár vět, duše člověka je jimi však potěšena!

Alena Vávrová 27.11.2020 14:33

A já jsem si s úsměvem vzpomněla na jedno naše íčkařské setkání v Praze (bublifukovou párty na parníku), jak jsem vás na srazu v kavárně učila dělat parníky z papíru ;-) .

Hana Šimková 27.11.2020 13:40

Škoda, že neumím lodičku vyrobit a okolo není potůček, Jinak bych Vás ráda napodobila. Vždyť| kdo si hraje, nezlobí a možná, že i trochu zastavuje stáří.