Jak na nás v San Marinu mrkala z pizzy dvě malá očička
"San Marino založil v roce 301 potulný mnich sv. Marinus asi 25 km od italského letoviska Rimini. Je to nejstarší stále existující republika světa a zároveň třetí nejmenší stát Evropy. Cesta sem vede jen po silnici, železnici ani letiště nemá. Přesto ho každoročně navštíví kolem 3,5 milionů lidí. Většinou se zdrží jen jeden den..."
Navštívili jsme Rimini a poté San Marino a po prohlídce se rozhodli, že si dáme v poledne nějaký oběd. Zašli jsme do pizzerie. Nebudu nic riskovat (za těžce našetřené peníze) a dám si něco, o čem vím, že to sním.
Dcery byly téhož názoru. Manžel ale jako vždy byl v opozici proti nám, ženským, a že si dá pizzu s dary moře, ačkoliv jsem ho varovala, že to přece nikdy nejedl. Právě proto - odvětil vzpurně.
A zatímco my se pustily do svých porcí, on chvíli čekal, než mu přinesli požadovanou pizzu. Mezi svými sousty jsem ho pozorovala. Podrobil pizzu nejprve bedlivému zkoumání – no jo, bylo tam všechno, i malá chobotnička ! Začal se v tom podezřele hrabat a najednou převrátil půlku pizzy přes tu druhou a navrch položil ubrousek. Aha, něco našel, zaradovala jsem se jízlivě. Odložil i příbor, aniž do pizzy vůbec hrábl. No co je, chtěls dary moře, máš dary moře ! Mlčel a tvářil se divně. Bodejť by ne, určitě zas došlo na má slova. Až venku jsme z něj vypáčily, že z pizzy na něj mrkala dvě očička ! Ono to bylo všechno ještě živé a hýbalo se to ! Teda neslyšela jsem, že by si Italové libovali v pojídání těch potvůrek zaživa, ale někdo holt rád vdolky a jinej…zas pořádně propečenou vepřovou.
No bezva, kdyby sis dal to, co my, mohly jsme si místo tvé pizzy koupit nějakou tu parádu, setřely ho dcery. Pak se nám ho přece jen zželelo, že bude mít do večera hlad, a koupily jsme mu bagetu. Bez očiček ! A já si představovala, jak muselo být tomu chytrému zvířátku, nejdřív ho ohřejou v troubě a pak ho někdo, s odpuštěním, sežere zaživa …. ale vždyť naše prase je taky chytré…a co s ním děláme !!! Jestli já bych se neměla stát vegetariánkou…
Pošlete odkaz na tento článek
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %