Po absolvování výcviku a autoškoly blízko Plzně, kde vládla šikana, stálé řvaní a hlad, jsem byl převelen do vesničky u Prahy k radaru a stěhoval jsem se právě o Štědrém dnu. V papundeklovém domku jsem se hlásil veliteli, který byl na odchodu, a tak se mě zeptal na odbornost a poslal mě, abych se ubytoval. První příjemné poznání bylo, když jsem spolubydlícím začal vykat, řekli mi, abych neblbnul, že tady se tyká. Navečer jsme nastoupili na chodbě a z kanceláře vyšel nadporučík a začal mi klást tak trochu divné otázky. Jestli už jsem jel s náklaďákem, čím se auto zabrzdí, kam zatočím volant, když chci zahnout doleva. Po každé odpovědi se zeptal, jestli jsem si s tím jistý, a napomínal ostatní nastoupené. Pak ale prozradil, že není lampasák, ale Vašek, a uniformu si vypůjčil. Klucí měli radost, že jsem jim na představení skočil, ale zároveň mi oznámili, že hned půjdu do služby.
Operátor Ivan mě zavedl do přístrojového vozu, který byl v bunkru pod zemí, a dal mi instrukce, že když spadne klapka na ústředně, zastrčím kolík a ohlásím se, tady Uran, když řeknou, dejte si Polku, zapnu radar a zavolám mu na barák. On si skočí na večeři a pak se navečeřím já. Nespustil jsem oči z ústředny a modlil se, aby se nikdo neozval. Ale co čert nechtěl, sotva odešel, klapka spadla. Třesoucím se hlasem jsem zašeptal. tady Uran, a hlasitě se ozvalo prověrka spojení, jak mě slyšíte? Odpověděl jsem, dobře, ale opět, jak mě slyšíte, tak jsem zakřičel, moc dobře. Ozvalo se: ty jseš buď blbej nebo vožralej, a zavěsil. Snažil jsem se dovolat na barák, ale marně, tam se slavilo. Čas se doslova vlekl a Ivan nikde.Teprve po půlnoci se otevřely dveře, opilý Ivánek mi poklepal na rameno, řekl dobrý, zalehl na deku na podlaze a usnul. Do rána jsem klímal na židli a hlady mi kručelo v břiše. Po návratu na barák všichni vyspávali po oslavě, tak jsem si ukrojil dva krajíce chleba, namazal marmeládou, zalehl a probudil se až k obědu.
Pak se vše obrátilo v dobré, zapadl jsen mezi kamarády, kteří nedělali rozdí mezi mazáky a bažanty, a na hladový Štědrý večer jsem brzo zapomněl. Druhé Vánoce už byly mnohem lepší, ale to by bylo jiné povídání. A ještě perlička. Z domova mi do výcviku máti poslala balík s polobotkama a vánoční cukroví, Balík mě dohonil až koncem ledna, když asi obešel hodně posádek Varšavské smlouvy a rozdrobené cukroví naplnilo obě polobotky, ale stejně jsme je vyjedli.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
