Nacionalizmus a identita
Varování předem
Španělé se o to, co si o nich myslí jiné národy, příliš nezajímají, ale zároveň nejsou ani nijak zvlášť patriotičtí. …
Španělé barvy své vlajky znají, protože jsou přesvědčeni, že červená znázorňuje býčí krev a žlutá písek, na němž tento býk zhyne. Býk coby symbol jejich země se jim líbí, protože je dojímá tradice a pompéznost zápasu člověka se zvířetem. …
Když nacionalizmus dokáže být zábavný, tak se Španělé stanou horečnatými nacionalisty. Ještě totiž nezapomněli, jak to bylo v roce 1992 legrační, když se jim k jejich vlastnímu překvapení podařilo v Barceloně zorganizovat olympijské hry. …
Vlastenecká pýcha na dosažené fotbalové úspěchy obyčejně vzkypí během utkání světového šampionátu. Kdyby však Španělsko vypadlo předčasně, tak Španělé svou loajalitu s radostí přesměrují na jakoukoliv jinou zemi, jejíž hráči prokazují elán a nadšení. Obvykle na nějakou jihoamerickou.
Oči mají přilepeny na televizních obrazovkách také při sledování ceremonie udílení Oskarů, kde je nominován španělský film, ani ne tak proto, že by chtěli, aby vyhrál, ale hlavně proto, že je to skvělý důvod k probdění celé noci. Dny ve Španělsku jsou určeny pro siesty a noci pro slavnostní fiesty.
Jak vidí ostatní
Španělé si existenci jiných národů uvědomují pouze tehdy, když navštíví jejich zemi a opravdu se jim tam líbí. Zcela naopak je tomu s lidmi a zeměmi, kde se otravují. Například v Anglii jim chybí noční život, nechutná jim místní pivo a lidé jim připadají nudní.
Pokud jde o zbylé národy, Španělé mezi nimi příliš velký rozdíl nevidí. Rakušané, Číňané, Holanďané, Francouzi, Němci, Italové, Japonci, Češi – ti všichni jsou extranjeros (cizinci), což není sice zrovna hanba, ale přesto se jim posměšně říká „guiri“. Je to odvozenina od slova guirigay, což znamená hatmatilka, tedy řeč, kterou očividně většina cizinců mluví.
Jak je vidí ostatní
Španělé jsou vnímáni jako hluční a bezohlední. Na schůzky – pokud vůbec přijdou – chodí vždy pozdě, jsou naprosto nespolehliví a zdánlivě nikdy nechodí spát, tedy s výjimkou odpoledne. Nejhorší však je, že se ke stížnostem zdají být zcela lhostejní a s pokrčením ramen odmítají jakoukoliv kritiku.
Největším regionem je Andalusie, která je také nejteplejší a nejchudší. Její obyvatelé jsou nejtemperamentnější a předvádí ty nejvzrušivější tance, hudbu a pestrobarevné kostýmy. Takže cestovním kancelářím byl tento region představen jako to pravé Španělsko. Je však velmi obtížné si představit Anadalusany a Galicijce, jak sedí u jednoho stolu, pojídají kousky chleba s česnekem namáčené v olivovém oleji a přitom se dohadují, kdo z nich je více Španěl než ten druhý.
Jak vidí jeden druhého
Říká se, že Španělsko není ani tak zemí či státem, jako spíše konceptem. Realitou je společnost složená ze silných regionálních teritorií a identit. Toto se ještě komplikuje spornou záležitostí jazyků.
V 15. století, když se Isabela a Ferdinand vzali a sjednotili kastilský a aragonský region, zdálo se, že nastane pořádek, a castellano, jazyk, kterým hovořila Isabela, se stal akceptovanou formou komunikace. Ale jak běžel čas, tak se různé oblasti rozhodly, že budou demonstrovat svou nezávislost, a začaly mluvit jazyky odlišnými.
Když Franko zvítězil v neobčanské válce roku 1939, snažil se zemi sjednotit tím, že tento nesmysl zakázal. Jediným výsledkem jeho snažení bylo, že se tyto pokusy uchýlily do ilegality. Jakmile zemřel, tak se všichni odkudsi vyškrábali, zamávali vlajkami a začali vyřvávat cosi o svobodě. …
V Španělsku je 17 … regionů, každý se svým hlavním městem, vlajkou a legislativou. Mnohé regiony si pohrávají s myšlenkou, že také zavedou jiný jazyk. Avšak čím hlouběji na jih cestujete, slunce zaplaťpánbůh stále více praží, siesty jsou delší a nadšení pro zavádění nových slovníků opadává.
Andalusané, Aragonci, Baskové, Katalánci, Galicijci a Valenťané si myslí, že jsou navzájem odlišní, ale ještě odlišnějšími se cítí být od cizinců. Zhruba tak daleko zachází jejich nacionalizmus. Svými separatistickými vlajkami mávají raději než národním praporem, protože odlišné barvy se jim líbí. Ale ti, co tyto pocity demonstrují a diskutují o nich, jsou politicky orientovaní studenti či zpolitizovaní intelektuálové, nikoliv většina, které je to úplně jedno.
Toto pravidlo však má jednu výjimku. Zeptejte se Katalánce, zda se cítí být nacionalistou či vůbec patriotem, a odpoví vám vášnivě, že ano. Za svou vlast však nepokládá Španělsko, ale Katalánsko.
Jak vidí sami sebe
Španělé – pokud o něčem takovém vůbec přemýšlí – o čemž se dá s úspěchem pochybovat – sami sebe vidí jako naprosto přijatelné lidi uprostřed světa, kde mnoho takových dalších není.
Literatura: Launay, D.: Xenofobní průvodce. Španělé. Praha, Nakladatelství XYZ, 2011.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autor se narodil francouzským rodičům v Londýně, dostal anglické vzdělání a skončil ve Francii. Žije ve Španělsku, mluví třemi jazyky.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %