Celá naše rodina miluje zvířata, avšak od pořízení psa či kočky domů mne vždy na poslední chvíli varoval rozum a zralá úvaha. V dětství jsem si sice vybrečela kočku, která ovšem špatně chudinka dopadla díky zlému sousedovi. To ve mně dodnes zanechalo trauma. Později si mé děti vyloudily morčata – o tom už jsem vám též podala svědectví v jednom ze svých článků. Jednou jsem dokonce tak dětem podlehla, že jsem už pořídila psí pelíšek a zamluvila malého jorkšírka. Pak jsme se na něj šli do rodiny podívat. Rodina se starala vzorně asi o 10 štěňat, ale byt nebyl jejich, nýbrž to byl byt psí a paní nebyla zaměstnaná. Opět zafungoval můj rozum, když jsem si uvědomila, co všechno obnáší mít v paneláku zvíře, a poslední kapkou bylo, že nesouhlasil můj muž a v té době jsme hodně cestovali. Neměla bych to srdce pejska někam odkládat a vlastně by ani nebylo kam. Nesnesla bych ani pomyšlení, že pejsek by snad musel cestovat v letadle v zavazadlovém prostoru nebo být celé dny sám zavřený v bytě, když my byli v práci…
A tak jsme na delší dobu zůstali bez jakéhokoliv zvířete. Až na jedno léto na chatě, kdy jsme tam měli zrovna 4 malá vnoučata a jednoho dne ráno jsme zaslechli mňoukání a našli na zahradě malé, zrzavé koťátko. Děti byly radostí bez sebe, já už míň. Na vesnicích se to přeci jen tak nebere, jako ve městech, kočky žijí a rozmnožují se mnohde venku, očkované nejsou. Děti si myslely, že je to kočička a okamžitě ji přejmenovaly na Zrzečku. Ale já když jsem viděla, jak se kotě chová, jak je divoké a minimálně mazlivé, nabyla jsem dojmu, že to bude nejspíš kocour. Později se ukázalo, že můj odhad byl správný. Hladové kotě jsme nakrmili a udělali mu pelíšek na otevřené verandě. Tam jsme ho ovšem ráno nenašli, protože radši zřejmě přespávalo na naší rozložité višni.
Když už jsem si začala zoufat, co s kotětem provedeme a že ho snad budeme muset odvézt do útulku do Prahy, zjistilo se, že patří starému pánovi odvedle, který ovšem onemocněl a kotě přebývalo v malé kůlničce, kam mu jiná sousedka nosila jídlo, protože měla klíče. S těžkým srdcem jsme ho tam tedy odnesli za skučení všech dětí a sousedka slíbila, že to vyřeší. Jenže nám to nedalo spát, děti hořekovaly, jak tam asi kočička sama pláče. A tak jsme se na pozemek vloupali se souhlasem sousedky, že mu tam odneseme jídlo. Já a čtyři mé malé děti v závěsu. Už od vrat jsme slyšeli kočičí nářek. Ukradli jsme kotě a úprkem prchali zpátky do naší chaty. Kotě bylo přešťastné, celé dny si s dětmi hrálo a vůbec ho nenapadlo utéct, a to ani přes noc. Ráno na nás už čekalo venku, předlo, protože vědělo, že dostane dobrou snídani.
Zatímco kotě bylo šťastné, děti byly šťastné, já málem nemohla spát a přemýšlela, co s ním provedu, přece neskončí jako kočičí tulák po vesnici. Nakonec jsem to vymyslela. Vím, že můj zeť taky miluje zvířata, a tak jsem mu zavolala do práce, jestli by si kotě nevzal některý z jeho kolegů, jednoho milovníka koček tam totiž měli. A podařilo se ! Zeť odtransportoval kotě autem do práce, kde měli velkou zahradu. Kotě se tam stalo miláčkem všech a nastal mu doslova blahobytný život mezi několika dalšími kočkami. A ukázalo se, že to skutečně není Zrzečka, ale Zrzounek.
Dneska je to kocour obřích rozměrů, dobře živený, nejradši obchází všechny, co v domě pracují, nechá se od každého prý podrbat a miluje odpočívání v přihrádce pod zeťovým počítačem. Jídla má dostatek, zábavy a lásky taky a ven se jde proběhnout sám, kdykoliv se mu zachce.
Tomu já říkám nádherný kočičí život !
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %