No jasně, může za to ten koronavirus. Kvůli němu nemám žádný pohyb, nikam nechodím, protože se s ním osobně setkat nechci, a tak se hýbnu jenom k lednici, k jídelnímu stolu a ke křeslu. No, místnost je malá. Proč k lednici? Já vám to hned vysvětlím. Ten ošklivý virus totiž napíná moje nervy k prasknutí a nebudu vám popisovat, proč, protože to víte všichni. No a já, když mám nervy na pochodu, tak abych je uklidnila, tak musím jíst.

A protože mám lednici ze strachu  zakázaného vycházení naplněnou hojně, tak to jde.

Někdo, když má nějaké problémy, jako třeba za mládí před zkouškou ve škole, nejí a hubne. Já jím a tloustnu. Před maturitou jsem přibrala tři kila. No, byla jsem mladá. Teď přibírám rychleji. A tak jsem přibírala nepozorovaně, ale pořád, až jsem se jednou ráno probudila a neměla co na sebe. Kalhoty nemůžu dopnout, dokonce i spodní prádlo je mi malé. Zděsila jsem se a začala si zkoušet, co ještě obléknu,

Ze všech kalhot, a mám jich poměrně dost, mi zbyly dvoje a to jenom proto, že jsou na gumu. O spodním prádle nebudu ze studu ani vyprávět. Dokonce i tepláky mi byly nějak malé. Svetry ještě jdou, protože se vytáhnou podle potřeby, no, alespoň některé. Co teď ? Obchody zavřené, nic si nemůžu koupit. Popadla mě hrůza, že už tedy nebudu moci vycházet vůbec, a co pejsek? A lednici už také nenaplním.

Že bych si zakázala jíst? I když ho vidět nechci, tak na mne odněkud vykoukne koronavirus a já, abych udržela nervy na uzdě, tak je musím honem nakrmit. Ty kalhoty, co ještě mám, mi po každé vycházce s pejskem prasknou v rozkroku. Mám ale co dělat, protože je každý večer zašívám. Jak dlouho vydrží, nevím. 

Ještě ke všemu se blíží vánoce a jídla bude bohužel, nebo bohudík, dost. Od dobrých lidí a příbuzných  jsem dostala vánoční pečivo a nervy už se na něj třesou. Raději jsem ho zamkla do sklípku a chystám se spolknout klíč.

No, také jsem něco upekla.  Měly to být vanilkové rohlíčky , ale z nějaké neznámé příčiny se mi vůbec nepovedly, ale posílám vám je ukázat. Třeba budete vědět, co se stalo. No, alespoň mi nebudou chutnat, protože ty příšerné placky jsou tak tvrdé, že bych si mohla vylámat zuby.

No, ale blížím se k optimistickému závěru. Šla jsem opět na procházku s pejskem a potkala stánek s trhovkyní. Dokonce prodávala kalhoty i prádlo v mé větší velikosti. Když jsem zjistila, že mi sedí dobře, skoro jsem zapomněla na koronavirus. Nervy, těšte se, budete si moci dát na Štědrý den i bramborový salát.

PS.Tak jsem se musela zase ozvat, protože se mi asi stýskalo. No, ale jak vidíte, žádná vánoční nostalgie. K čemu?