Vlastního otce jsem nikdy nepoznala. Babička byla Němka a pro mě moje nejmilejší Oma. Dědeček byl Čech, nesmírně dobrotivý člověk, a když nám komunisté zabrali barák a vyhnali nás, měl na starosti tři ženské. Omu, maminku a malé děvčátko. Naštěstí se nás ujal známý a ubytoval nás ve svém domě, kde žil se svojí matkou.

A tak jsme měli kde bydlet, sice bez koupelny, necky byly v prádelně na dvoře a splachovací WC na chodbě, které spolehlivě zamrzávalo přes zimu. Dnes se lidé chodí otužovat do studených řek, my měli otužování celoroční.

Oma s dědou byli ve dvou místnostech, ale dokázali vytvořit tak nádherné vánoce i z toho mála, co měli. Oma balila do staniolu oříšky, které věšela spolu s domácí čokoládou a míšenskými jablíčky na stromek. Na stromku obyčejné svíčky, ale celý zářil, když svíčky hořely. A těch dobrot, co Oma napekla a navařila. Obyčejná kamna na železných nožkách, ale z trouby se linula tak slastná vůně pečeného masa, že jsme se nemohli dočkat, až se octne na talíři. Jediné, co mi nechutnalo, byl kapr na černo se sladkou omáčkou.

Babička měla takový krásný stříbrný košíček a vždycky na vánoce přinesla ze sklepa koprčky, na které jsem na podzim chodila s dědou. Na vánoce tyhle hrušky byly jako máslo. A to ohromné těšení na dárky a zároveň očekávání, jak se jim budou líbit i moje malé dárečky. Samozřejmě nikde nemohly chybět svíčky, večerní moditba, babička byla věřící a spolu s dědou jsme ji doprovázeli do kostela na mše a tak tomu bylo i na Štědré večery. 

Když odešla moje milovaná Oma, měla moje patnáctiletá dušička veliký žal, ale děda zažil ještě i mého prvorozeného syna. Na oba moje prarodiče myslím s velikou láskou. Dali mi do života mnoho. Mnoho lásky, vlídnosti, skromnosti a úcty k druhému člověku. Jsem šťastná a vděčná za ten čas, který jsem s nimi mohla prožít. Moji milí, jistě je Vám oběma moc dobře v nebíčku.

Je až neuvěřitelné, že uplynulo již tolik času, tolik let, nechce se mi ani věřit, že z té malé holčičky  je dnes již dost staré děvče, které se tu vyznává ze své velké lásky k Omě a dědečkovi se slzami v očích. Na konci cesty každého z nás nastává rozloučení a kdo ví, snad i nový začátek. Vím, že Láska je pořád s námi, ta neodchází, ta tu zůstává navěky!