ZIMNÍ DOPISOVÁNÍ

Tak je tu zima, můj milý příteli,

končí ten nepříliš radostný rok.

Pochmurné zprávy pro dnešek dozněly,

v sklence mé blyští se zlatavý mok.

Vzpomínám na dny, kdy byli jsme spolu,

přinesly duši mé radost a klid.

Když křivka mé nálady mířila dolů,

moc jsem si přála s tebou zas být.

Není dnům konec, přítelkyně milá,

vždyť sklenka ve dvou přece chutná víc;

k životu jsi mne opět probudila

a já mu s důvěrou zas nastavuji líc.

V diskusi s tebou pohoda se vrací

a já mám chuť zas pero vzít a psát,

na duel vyzvat tvůrčí inspiraci

a proti času znovu čelem stát.

I čelem k mrazu  můžeme stát ve dvou,

i proti vichřici a náledí;

má duše  zklidní se a taje něhou,

když do očí se Britney zahledím.

Snad půjdem někdy sněhem bílým,

v paprscích slunce nesmělých.

S tebou má víra v dobré sílí,

hřeje mě náš společný smích.

Když pohled z okna duši svírá,

já marně hledám slunce zář,

ještě, že zůstává mi víra,

ta víra, kterou přináší tvá tvář.

Ta víra, která hory nosí,

když vir nám bere čas a klid;

ta víra, která osud prosí,

i se PSEM za zády že chceme žít.

Zas sejdeme se spolu s novým rokem

a venku bude sníh a mráz,

na život připijem si dobrým mokem,

abychom ve zdraví se sešli zas.

Autoři: Věra Ježková a Jan Zelenka