Téměř neznámá Helenka Polívková
manželé Mastníkovi, foto z dopisu pana Mastníka

Helenka Polívková, později manželka Zdeňka Mastníka (vedoucího redaktora české sekce vysílání britského rozhlasu BBC, též významného londýnského podporovatele exilových vydavatelství československých emigrantů ve světě a zasílatele zakázané literatury do zemí za železnou oponou, který byl vyznamenán prezidentem v roce 1998 Medailí Za zásluhy o republiku), těsně před válkou v roce 1939 ve svých devatenácti letech utekla z Československa do Jugoslávie, odtamtud do Palestiny, kde vstoupila do Pomocných technických služeb britské armády. Naučila se řídit nákladní auta a vozila jimi zásoby pro vojáky z Haify do Alexandrie.

Do Československa se vrátila v dubnu 1946. Studovala na Vysoké škole sociální a právní, ale po únoru 1948 ji komunisté označili za reakční živel a vyhodili ze studií. Na Slovensku se pokusila o útěk do Rakouska, ale jí doporučená žena, která údajně převáděla přes hranice, byla agentkou Státní tajné bezpečnosti. Soud ji za pokus o útěk poslal na 18 měsíců do vězení. Po propuštění na svobodu v roce 1950 získala od dobrých přátel tajnou informaci o chystaném únosu tří dopravních letadel piloty RAF. Koupila si letenku do letadla, které odlétalo 24. března 1950 do Prahy, a jím byla „unesena“ do Západního Německa. Tam brzy dostala vízum do Británie, ale v Německu ještě rok zůstala pracovat pro Americký fond pro československé uprchlíky.

V dubnu 1951 odjela do Londýna, kde ji na doporučení jednoho přítele očekával Zdeněk Mastník. Hned při prvním setkání se mu velmi líbila. Postaral se jí o ubytování a nabídl jí místo ve své zásilkové službě. V červenci 1952 potom nastoupila do československé sekce britské výzvědné služby. Bydlela v bytě Zdeňka Mastníka a v lednu 1958 se za něj provdala. Byla stejně stará jako on, narodila se 22. října 1920 v Křivoklátě. Díky ní se i Zdeněk Mastník dostal do bezprostředního kontaktu s britskou výzvědnou službou MI 6 později i kontrašpionáží MI 5. Oba se potom zúčastňovali akcí pro ztěžování činnosti československých vyzvědačů, kteří úřadovali na ambasádě v Londýně. V roce 1967 po reorganizaci československé sekce MI 6 tam Helenka skončila a pracovala jako překladatelka a učitelka jazyků na londýnském ministerstvu zahraničí. Kromě češtiny a angličtiny ovládala ještě němčinu, francouzštinu a srbochorvatštinu.

Helenka zemřela 15. března 1996. Je pochována v československé části vojenského hřbitova v Brookwoodu u Londýna. Letos by se dožila 100 let.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
8 komentářů
Dana Puchalská
Velice zajímavý článek. Děkuju.
Soňa Prachfeldová
To byli tak odvážní lidé, obdivuhodné, a kolik je spíše bylo bezejmenných hrdinů. Kam se hrabou dnešní stateční a schopní všeho ...
Marie Faldynová
Díky za informaci, pro mne je to něco nového. Zajímavé osudy.
Zdeněk Horenský
Pan Mastník mi v mých šestnácti nabídl pětitýdenní pobyt u nich v Londýně zdarma i s výukou angličtiny, nejen mně, ale i některým studentům svých dřívějších dobrých známých, nevím již proč jsem nabídku nevyužil, ale jeden můj kamarád u nich na tom pobytu byl. Pan Mastník byl moc hodný a rád pomáhal kde mohl, tak se prý o něm vyjadřovali všichni, kde se s ním setkali.
Daniela Řeřichová
Pane Horenský, podobný silný vztah měl také gen. Josef Bryks (1916-1957) s manželkou Trudi (1910-2011), která až do svých 91 let usilovala o rehabilitaci svého muže a vydání ostatků (2009). O jeho životě byl natočen film Muž, který přecenil českou duši.
Zdeněk Horenský
Její příběh znám vlastně jen proto, že se Zdeňkem Mastníkem (dětství a mládí prožil u nás v Koryčanech, už jsem zde o něm psal) studovala na gymnáziu v Kyjově moje maminka a po dobu jeho pobytu v Londýně si dopisovali. Dopisy ty bohužel nemám, možná bych věděl ještě mnohem víc, ale když mi je někdy četla, psali si o zcela běžných věcech a o tom co všechno v zahraničí dělá, ani nevěděla a mě to v dětství nezajímalo. Pamatuji si jen, že svou Helenku měl moc rád a jestli se nepletu, tak si spolu celý život vykali. Ale to už nevím jistě, tak nějak jsem si na to vzpomněl.
Zuzana Pivcová
I když jsem díky práci v archivu hodně někdejších zahraničních vojáků znala (z dokumentace, ne osobně), tak o ženách na Blízkém Východě tam téměř nic nebylo. Vzpomínám si pouze na jeden seznam. Ale vím, že jeden badatel jejich činnost studoval. Na hřbitově v Brookwoodu jsem byla při svých návštěvách Londýna asi čtyřikrát, naposledy 2000, i v novodobé čs. vojenské sekci, kde byli pochováni už ti, kteří žili po válce v Británii a tam zemřeli. Někteří tam už měli dokonce nachystaný pomníček předem. Děkuji, Zdeňku, ráda jsem se přiučila.
Daniela Řeřichová
Děkuji za připomenutí. Myslím, že známější z dvojice byl manžel paní Heleny exilový novinář Zdeněk Mastník. Koho zajímají novodobé dějiny, má možnost se s nimi seznámit nejen v knihovnách, ale mj. také na webu Paměti národa, Příběhy bezpráví aj.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše