Nejsem věřící, jak by se snad z následujících řádků zdálo. Jen mne po většinu života zajímá biblická historie. A proto víru a věřící velmi respektuji, pokud nemá jejich víra fundamentální, xenofobní podobu. Víra je ovšem pojem, který má obecnější náplň než jen víru v Boha. Věřit může člověk v cokoli. Třeba, že zítra už přestane pršet a ukáže se slunce. Člověk může věřit i ve zdravý lidský rozum. Tady sice často naráží, ale proč tomu nevěřit. Fanatický fundamentalizmus ale není žádná víra. To je nenávist.
Když jsem se ženou kdysi s obdivem a pokorou v duši procházel renesanční Florencií, nemohli jsme vynechat františkánský kostel Santa Croce, postavený na přelomu 13. a 14. století. Kromě četných náhrobků - Galilea, Michelangela, Niccoly Machiavelliho, Danteho, Rossiniho a celé řady dalších, mne zaujala zasklená vitrína, ve které bylo vystaveno autentické roucho svatého Františka z Assisi. Ten byl i u založení tohoto kostela.
![]()
foto: autor
František se narodil před koncem dvanáctého století v rodině bohatého obchodníka. Jeho mládí bylo stejné jako u ostatních jeho bohatých vrstevníků. Bezstarostný život a radovánky. Zlom v jeho životě nastal až po válečném tažení proti Perugii, ve kterém byl zajat. Ve vězení mu Bůh údajně sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Kristu. Zklamán bohatstvím církve a chudobou lidí, chodil po kraji, rozdával svůj majetek a pomáhal malomocným. Jeho zdravotní stav se však neustále zhoršoval, až v roce 1226 zemřel. Po dlouhá staletí byl vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Jeho vizí byl návrat ke Kristově prvotní církvi. Dobře si uvědomoval, že prvotní křesťanské obce, vznikající v podmínkách pozdního římského impéria, měly málo co společného s tehdejším chováním a učením katolické církve. Měl smůlu, že nepochopil trochu zvláštní dialektiku historického vývoje. Tak mě napadá, jak by asi dopadl svatý František v dnešní době. Ta naše „chudobná“ církev svatá by jej nejspíše vyobcovala ze svých řad jako heretika.
Ve chvíli, kdy s náležitou mírou nostalgicky krásných vzpomínek jsem psal tyto řádky, vybavil jsem si zároveň krátké, ale moc pěkné přebásnění Modlitby svatého Františka Janem Skácelem, které jsem před nedávnem objevil na webu:
Moudrost Františka z Assisi
přebásnil Jan Skácel
Modlitba stará - stará!
A dej mi sílu unésti
všechno, co změnit nemám sil.
Odvahu, abych to nač stačím,
na tomto světě pozměnil.
A také moudrost abych znal
a od sebe to rozeznal.
Básník, glosátor i novinář Skácel má už dlouhá léta můj bezmezný obdiv. A nejen kvůli této Modlitbě, kterou jsem dříve neznal. Nechme však Františka z Assisi spát. On byl na rozdíl od mnoha blahoslavených, kteří se každoročně rodí v tajemných prostorách vatikánské kurie, skutečně svatý a zaslouží si hlubokou úctu i nás, nevěřících.
A na závěr Modlitba sv. Františka:
![]()
Modlitba sv. Františka z Assisi
Pane, učiň mě nositelem svého pokoje,
abych mohl vnést lásku tam, kde je nenávist,
smíření tam, kde je blud,
jistotu tam, kde je malomyslnost,
světlo tam, kde panuje stín,
radost, kde je smutek.
Pane, učiň, abych toužil více potěšovat,
než být potěšován,
více chápat, než být chápán,
více milovat, než být milován,
neboť když na sebe zapomínáme,
nalezneme se,
když odpouštíme, je nám odpuštěno,
a když umíráme, procitáme
do života věčného.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %