Tak tahle moje malá, chlupatá kamarádka slaví tuto sobotu, devátého ledna, už své třinácté narozeniny. Je to vlastně už psí babička. Říkal jsem jí to, ale příliš tuto informaci nevnímala. Dívala se na mne svým upřeně oddaným pohledem a určitě přemýšlela, co dostane ještě dobrého navíc, po své obvyklé večeři.
Nic nebude, moje milá. Doktorka na veterině říkala, že máš nadváhu, tak dej pokoj.
Třináct let je hodně v životě člověka, natož psa. Jsou to léta starostí, ale hlavně radostí. Vám, kteří nějakého pejska máte a těšíte se z jeho existence, to nemusím dlouho vykládat. Je to radost v každé fázi jeho věku. Už od samého psího miminka. Britney jsme si přivezli z jedné liberecké chovné stanice, když jí byly tři měsíce.
Ve chvíli, kdy poprvé překročí práh svého nového domova, stává se takový pejsek členem rodiny. A to členem velmi důležitým a váženým. Zvláště, když jsou v rodině děti, pro které bývá kontakt s pejskem nejen radostí, ale i důležitým výchovným momentem.
Moji ženu kdysi, když byla Britney ještě malá, navštívila múza a inspirována tím malým tvorečkem, začala psát moc hezké povídání, které nazvala „Z deníku štěněte.“ Já vám nyní a velmi rád, něco málo z tohoto jejího textu ocituji:
„ Z deníku štěněte.
Jmenuji se Britney. Tedy nechápu, proč ten amerikanizmus. Nesnáším ho. Taky mi mohli dát nějaké české jméno. A to mi ještě nadávají do Spírsovky. Tedy, když moc zlobím, tak jsem Spírsovka.
Když si mne nová panička vybírala, tak si mne vybrala nejspíš ze soucitu. Vždyť se podívejte, jak vypadám. Jsem z rodiny nejstarší, ale taky nejmenší. Ale to už je pryč. Od teď jsem v nové rodině. Několik dní se mi po mámě a sourozencích stýskalo. Ale nová panička, spíš kamarádka, o mě dobře pečuje. Spí u mne na zemi a celou noc dává pozor, jestli něco nechci. Je to docela příjemné, že se někdo stará jenom o mne. Venku je hrozná zima, a tak jsem raději doma a poznávám nový byt. Moc se mi líbí.
Je tady docela zábava. Vůbec se nenudím. Dají se kousat takové laťky u stěny. Je to psina. Ale nevím, proč se lidi tak rozčilují, když najdou ty laťky ohryzané. Jsou nějací divní. Jako to chození ven. Mám pocit, že jsem víc venku než doma. Ne, že by se mi venku nelíbilo. Je tam hodně psů. Jenom jsou všichni větší než já. A tak musím pořád na záda. A to potom hrozně páchnu. Ale jsem šikovná. I když jsme venku dlouho, vydržím se nevyčůrat. Až doma udělám pěknou loužičku, abych lidem udělala radost. Už mě zná celé sídliště. A vědí, že jsem Britney. Všichni na mne různě šišlají a usmívají se.“
„Pomoc!!!!! Naši se zbláznili. Dali mi na krk takový řemínek a od něho vede dlouhá šňůra. Ta mne pustí venku jen tak na dva metry. No, to teda ne. Je to pod moji důstojnost chodit s provazem na krku. A nebudu chodit a nebudu! I když mi domlouvají a lákají mne na pamlsky. Prostě nebudu už asi v životě šťastná. Ach jo. Kam jsem se to jenom dostala.“
![]()
velký, zlý pes
Konec citace. Tak ta naše malá Britney má už třináct. Úspěšně vyrostla ze štěněčích let, chová se jako dáma a na okousaný kryt topení už dávno zapomněla. Nebylo to ale vždy jen pohodové soužití. Občasné vážné zdravotní problémy se díky místní skvělé veterinární klinice podařilo vždy odstranit. Britney si zvykla i na to, že po odchodu její paničky nyní žijeme spolu jen my dva. A velmi ráda si zvykla i na občasnou přítomnost přítelkyně Věrky, kterou velice ochotně a rychle zahrnula do okruhu svých nejbližších. Ostatně, já také.
A já jsem si možná až příliš zvykl na ten upřeně oddaný psí pohled, na hustý a relaxačně příjemný kožíšek, i na fakt, že nyní, ve svém pozdním věku, chce Britney být co nejblíže u mne a hlavně se mnou sdílet noční lože. Nevyháním ji. Potřebuje mít nějakou jistotu. A já zase jistotu, když ten kožíšek v polospánku ucítím, že život probíhá tak, jak probíhat má.
Video lze zvětšit pouze pod štítek videa. Omlouvám se za kvalitu, nahráno je to normálně. Bohužel zobrazení špatné.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %