Jistě je mezi námi hodně takových, kteří občas sledují předpovědi počasí a utkvěla jim v mysli meteorologická stanice Maruška v Hostýnských horách. Tak k této stanici a stejnojmenné rozhledně jsme se v neděli 10. ledna vypravili s naším vnoučkem na výlet.
Ráno jsem upekla maso, vytáhla knedlíky z mražáku a kyselé zelí v kyblíku čekalo v lednici na náš večerní návrat. Vyrazili jsme po deváté hodině do vedlejší vesnice na autobus, který nás zavezl do Bystřice pod Hostýnem. Bylo v něm pár lidiček, takže cesta byla příjemná. Horší situace nastala v dalším autobuse směr Chvalčov, Tesák a Troják. Když jsme na autobusovém nádraží nastoupili a místa na sezení se hezky naplnila, byli jsme spokojeni. Všichni jsme měli roušky a dodržovali rozestupy. To jsme ještě netušili, že na další zastávce bude čekat asi 50-60 zájemců o přepravu, a že je všechny náš "hodný" pan řidič nasouká do autobusu. Žádných 15 m čtverečních, jak je předepsáno v obchodech. Ti, kteří se nevešli předem, nastoupili středem. Troufnu si napsat, že ti, co stáli namačkaní jak sardinky, neměli kolem sebe prostor ani 15 cm. Vidět to pan ministr Blatný, tak to nepřežije. Už se to nedalo vzít zpátky. Když jsme dorazili do cíle, do sedla na Trojáku, bylo parkoviště před chatou totálně přeplněné. Potřeli jsme se desinfekcí a my dva kmetové jsme do sebe obrátili každý jednu štamprlku protikoronavirové slivovičky.
Den byl jako vymalovaný, modré nebe, námraza na stromech a asi deset cm sněhu - taková správná Ladovská zima. Bílé svahy se hemžily barevným rodinkami s malými dětmi, sáňkami a různými plemeny pejsků od malých až po ty velké.
Vydali jsme se po zasněženém svahu směrem k prvnímu cíli naší cesty, k rozhledně Marušce. Výhledy na Hostýnské hory, na Čerňavu, na Kelčský Javorník byly okouzlující. Stejně tak i na druhou stranu, na Valašsko a na větší hory - Beskydy. Staré dřevěné chaloupky se krčily mezi zasněženými stromy. Rozhledna nás překvapila svou výškou, byla na rozhlednu hodně malá. Hned vedle stála meteorologická stanice se všemi stožáry a měřícími přístroji, co zaznamenávají teplotu, tlak vzduchu, rosný bod.... Dřevěné schody nahoru na rozhlednu byly hodně úzké a namrzlé, takže, hlavně cesta dolů, byla cesta tzv. o život. Výhledy do kraje však stály za to riskování.
Trošku jsme se posilnili, zahřáli čajem z termosky a vydali jsme se na naplánovanou docela dlouhou cestu zpět, blíž k domovu, na vyhlášenou rekreační destinaci Rusavu. Už pár roků jsme tudy nešli, v hlavě jsme ji měli uloženou spíše jako běžkařskou lyžařskou trasu.
Sluníčko krásně hřálo, po větru ani památky, a tak nám cesta rychle ubíhala. Původně plánovaný odjezd autobusu v 15.30 hod jsme ale nezvládli. Začínalo přituhovat a lesní rozježděná cesta byla docela kluzká a náročná. Když jsme ale dorazili na zasněžené louky nad rusavským údolím a otevřel se nám pohled na Hostýnek, hned se nám šlo lépe.
Sluníčko začalo pomalu zapadat a začalo se rychle stmívat. Na autobusovou zastávku jsme přišli skoro za tmy. Byli jsme tam sami, jen my tři. Dojedli jsme svačinu, doplnili tekutiny a unavení jsme se těšili na teplo domova. Navrhla jsem vnoučkovi, že zavoláme tatínkovi, ať si nás autem vyzvedne na zastávce 2,5 km od domova, načež tento osmiletý človíček prohlásil: "Babičko, tu půlhodinku snad ještě dáme". Když jsme potom u večeře hodnotili náš 18 km dlouhý pochod, museli jsme ho moc pochválit. Šlapal jak hodinky, je to prostě náš kluk.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %