To pořadí je správné. Vysvětlím. Ale pěkně popořádku. Na stříbrnou neděli 13. prosince byla moje dušička v peříčku. Cukroví napečeno, dárky obstarány, potraviny na vánoční svátky nakoupeny a byt téměř uklizen. Paráda.
Radost mi však vydržela jen do odpoledních hodin, kdy jsem musela ulehnout. Zimnice byla vystřídána horečkou a přidal se dusivý kašel. No což. Pár dnů si poležením. Nejsem pověrčivá, ale že by na té třináctce něco bylo?
Za dva dny onemocněl i manžel Vladimír. Ráno odešel k zubní lékařce, domů se vrátil bez jedné stoličky a s antibiotiky. Horečky a pocení jsme považovali za reakci na zákrok.
V následujících dnech se náš zdravotní stav nelepšil, spíše naopak. Po týdnu bylo jasné, že to sami nezvládneme. O pomoc jsem požádala naši lékařku. Když jsem ji ujistila, že jsme neztratili čich, tak mě pozvala do ordinace. Po vyšetření jsem odcházela se dvěma recepty. Pro Vladimíra silnější antibiotikum a pro mne antibiotikum na zánět průdušek. Paní doktorka se loučila prosbou: „Za dva dny zavolejte, jak se vám daří“.
Nezabraly antibiotika, Paralen ani zábaly. Paní doktorka pojala podezření na Covid a sdělila: „Přijede k vám odběrová sanitka, výsledky stěrů se dovíte následující den a ihned mě informujte“. Celý Štědrý den jsme očekávali zprávu z hygienické stanice marně, jobovka přišla na Boží hod. Oba pozitivní a karanténa do 4. ledna. Naše paní doktora poslala instrukce, co máme dělat, kdyby se zdravotní stav nelepšil či dokonce zhoršil.
A zhoršení skutečně nastalo u Vladimíra, převoz do nemocnice byl nutný. Třináct dnů nesměl opustit lůžko, dýchání podporoval neustálý přívod kyslíků, jeden den byl dokonce na JIP-ce. Desátého ledna byl z nemocnice propuštěn, ale v žádném případě mu nebylo hej. S obtížemi zvládl ujít čtyři metry, dnes (po čtyřech dnech) je to už metrů dvacet.
Vánoce jsme neměli, nebyli jsme schopni ani nastrojit stromeček. Dárky pro naše blízké jsou stále ve skříni a rodinná sešlost bude bůhví kdy. Jen my dva jsme dostali nechtěný dar. Ani nevíme, komu máme za něj poděkovat. Když nám oběma bylo hodně zle, tak jsme si slíbili, že budeme bojovat, prevíta porazíme a do jara se zotavíme. Musíme. Dostaneme totiž ten nejkrásnější dar. Nevíme a ani nechceme vědět, zda to bude vnuk či vnučka. Ach, my se budeme mít.
Přeji všem pevné zdraví a žádnou zkušenost s Covidem.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
