To pořadí je správné. Vysvětlím. Ale pěkně popořádku. Na stříbrnou neděli 13. prosince byla moje dušička v peříčku. Cukroví napečeno, dárky obstarány, potraviny na vánoční svátky nakoupeny a byt téměř uklizen. Paráda.
Radost mi však vydržela jen do odpoledních hodin, kdy jsem musela ulehnout. Zimnice byla vystřídána horečkou a přidal se dusivý kašel. No což. Pár dnů si poležením. Nejsem pověrčivá, ale že by na té třináctce něco bylo?
Za dva dny onemocněl i manžel Vladimír. Ráno odešel k zubní lékařce, domů se vrátil bez jedné stoličky a s antibiotiky. Horečky a pocení jsme považovali za reakci na zákrok.
V následujících dnech se náš zdravotní stav nelepšil, spíše naopak. Po týdnu bylo jasné, že to sami nezvládneme. O pomoc jsem požádala naši lékařku. Když jsem ji ujistila, že jsme neztratili čich, tak mě pozvala do ordinace. Po vyšetření jsem odcházela se dvěma recepty. Pro Vladimíra silnější antibiotikum a pro mne antibiotikum na zánět průdušek. Paní doktorka se loučila prosbou: „Za dva dny zavolejte, jak se vám daří“.
Nezabraly antibiotika, Paralen ani zábaly. Paní doktorka pojala podezření na Covid a sdělila: „Přijede k vám odběrová sanitka, výsledky stěrů se dovíte následující den a ihned mě informujte“. Celý Štědrý den jsme očekávali zprávu z hygienické stanice marně, jobovka přišla na Boží hod. Oba pozitivní a karanténa do 4. ledna. Naše paní doktora poslala instrukce, co máme dělat, kdyby se zdravotní stav nelepšil či dokonce zhoršil.
A zhoršení skutečně nastalo u Vladimíra, převoz do nemocnice byl nutný. Třináct dnů nesměl opustit lůžko, dýchání podporoval neustálý přívod kyslíků, jeden den byl dokonce na JIP-ce. Desátého ledna byl z nemocnice propuštěn, ale v žádném případě mu nebylo hej. S obtížemi zvládl ujít čtyři metry, dnes (po čtyřech dnech) je to už metrů dvacet.
Vánoce jsme neměli, nebyli jsme schopni ani nastrojit stromeček. Dárky pro naše blízké jsou stále ve skříni a rodinná sešlost bude bůhví kdy. Jen my dva jsme dostali nechtěný dar. Ani nevíme, komu máme za něj poděkovat. Když nám oběma bylo hodně zle, tak jsme si slíbili, že budeme bojovat, prevíta porazíme a do jara se zotavíme. Musíme. Dostaneme totiž ten nejkrásnější dar. Nevíme a ani nechceme vědět, zda to bude vnuk či vnučka. Ach, my se budeme mít.
Přeji všem pevné zdraví a žádnou zkušenost s Covidem.
Pošlete odkaz na tento článek
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %