Únor bílý,  pole sílí
Foto: autorka

Přišla k nám pravá zima. Nejen do našich hor, ale i do nížin, do měst, do vesnic. Prostě všude nám nasypala záplavy sněhu, silné mrazy vytvořily ledovce na našich rybnících i kdejaké louži. Je to krásné, radujeme se z toho skoro všichni, děti, dospělí, prostě staří i mladí. Starosti mají řidiči z povolání, kteří v současné době mají tvrdý chleba dvojnásobně, ti, kteří cestují do práce a další.

My senioři jsme na tom dobře. Koukneme z okna a vida - podle počasí si naprogramujeme, co budeme dělat, zda musíme někam vyrazit, ať už autem či jiným dopravním prostředkem. Když nemusíme, nic nás netíží a spokojeně se věnujeme tomu, co nás baví, nebo co zamýšlíme udělat. Když nemusím, když nechci, když to nejde, vše můžeme odložit.  Není to krása, taková bezstarostnost na penzi ? 

Jenže někdy se něco udá a hned je po klidu. Jako třeba moje dnešní ráno. Vypustila jsem z chodby vyvenčit boxerku, v náručí jsem vynesla Mikeše, ten se venčí též zásadně venku, a chystala jsem se na moji chvilku ranního pohybu při hudbě.  Snacha chtěla odvézt  malého Matýska do školky a ejhle, dveře u auta zamrzlé, jen u řidiče šly otevřít. Tak jsme rozmrazovaly a nic a já (snad i tu milou krávu bych urazila) dím : Helčo tak si ho posaď dopředu. Ona tak učinila a jeli. Je to jen kousek, 2 km. do vedlejší obce, za 10 minut by byla nazpátek. A Helča nikde. Tak jsem jí volala, asi 10x. Telefon nebrala. No takhle to trvalo pár desítek minut, ale mně to připadalo věčnost. Byla jsem vyřízená, klepala jsem se hrůzou, zda se něco nestalo, když se konečně ozvala.  Byla ve škole pro přihlášku na gympl pro Kristýnku. Jak já si vydechla! I na pana Charváta jsem si vzpomněla, jak nás nabádá k opatrnosti jako řidiče. Kdyby mi dal někdo facku, tak si ji zasloužím. 

Dopadlo vše dobře, naplnila jsem krmítka pro ptáčky, proběhla jsem se s Mysty a opět jsem si uvědomila, jaké tkví štěstí v těch úplně obyčejných věcech, které bereme jako samozřejmost. Ať je to krmení ptáčků, či psů i kocourka. Všichni potřebují pomoc a útočiště v současných tvrdých mrazech. A jaké z toho pro mě plyne poučení? Inu takové, že celý svůj život se učím. Učím se brát vše, jak přijde. Jen s tím zlým se člověk nedokáže smířit i těžko přijme, spíše je mu vnuceno. Učím se, že není vše samozřejmost. Učím se, že na mnoha věcech mám svůj podíl, ať menší, či větší. Učím se, že malé štěstí či spokojenost tkví v pokoře a skromnosti a lásce. Je radost se dokázat nezištně podělit a vědět, že moje pomoc pomůže. Učím se tomu, že každý zde máme svoje místo, místo, které je originální.  Každý jsme jednou postradatelný, ale zároveň  přispíváme malou částečkou k mozaice života a nejen našeho. Každý jednou budeme někde nebo někomu chybět.   Carpe diem!

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
23 komentářů
Soňa Prachfeldová
Dano, Eliško, Honzo , Martino, moc děkuji za Vaše milé příspěvky.
Martina Růžičková
Jsem moc ráda, že ve vašem článku vše dobře dopadlo. Vaši úzkost velice dobře chápu. Moc se mi líbí závěrečná úvaha :-). A krasné mrazivé fotky taktéž.
Jan Zelenka
Soňo, moc hezky jsi to napsala. Ale já si to Horatiovo Carpe Diem budu raději užívat v létě při slunci. Fotky jsou krásně mrazivé, ta moje psí babička si to užívá ale daleko víc, než já. jako ti tvoji. Každý máme rádi něco jiného.
Dana Puchalská
Soni,to je ale krásný článek. A fotky.....jako vždy moc krásné.
Eliška Murasová
Milý, velmi čtivý článek, o životě , o strachu, který si i ze svých zkušenosti dokážu představit. Pěkné zimní fotky.
Soňa Prachfeldová
Děkuji moc za podívání na článek, fotky i Vaše milé komentíky.
Dana Kolářová
Soni, nemám zimu ráda, ale na fotky se ráda podívám.
Marie Faldynová
Také mě se článek líbí, také mám děti a vnoučata a jsem ráda, když dojedou v pořádku.
Alena Tollarová
Konečně napadl sníh i v nížině. Někdo nadává, někdo se raduje. Tak to zkrátka je, vždyť je zima. My, co nemusíme odklízet hromady sněhu ani jezdit do práce, si to užíváme. Tedy alespoň já ano. Brouzdám ve sněhulích v bílém prašanu a jsem šťastná jako blecha.
Daniela Řeřichová
Děkuji za rozjímání a laskavý vhled na život. Jsme na tom podobně.
Anna Potůčková
Sni díky za hezký článek doplněný hezkými zimními fotografiemi. Také se umím radovat z obyčejných maličkostí. Myslím že v našem věku to tak má většina. Naposled jsem se radovala včera, že své srdce mám zdravé. V tomto případě se ale asi o maličkost určitě nejedná, vždyt srdce je něco jako motor ve strojích. Pokud nejede, tak je to špatné......
Alena Vávrová
Opět moc pěkný, jímavý článek a ještě hezčí zimní fotky. Čumáčkové si užili ňuchání do sněhu.
Vladislava Dejmková
Soňo souzním s myšlenkami v tvém příspěvku. Tahle doba mě dovedla k tomu, že jsem se naučila odpočívat a vnímat i obyčejné věci každodenního života jinýma očima. Dnes ráno u nás obloha hrála nádhernou kombinací barev šedé a modré, do toho všude bílý sníh. Byla to neobvyklá podívaná, od které jsem nemohla odtrhnout oči.
Věra Ježková
Soni, tvé články se mi moc líbí. Děkuju. I za hezké fotky. :-)
Soňa Prachfeldová
Děvčata asi potřebujeme lázně na nervy. Díky za milé komentiky. Když vyjedu bez mobilu, tak se pro něj vracím. Dřív to takové nebylo. Vašku díky u nás v rodině je také samý Václav - otec, syn /brácha/ Vašek, vnuk Venous.
Eva Mužíková
Soni, to znám a jsem asi větší poděs než ty. Jelikož na mého syna bylo vždy stoprocentní spolehnutí, také mne jednou hrozně vyděsilo, když se podle úmluvy nezastavil, nezavolal, nebral telefon.. To by bylo na dlouhé psaní, jaké scénáře se mi honily hlavou a co jsem vše podnikla / PČR, nemocnice, kolegové z jeho pracoviště..... / Dokonce jízda 25 km k němu domů do Liberce v obavě o jeho psa, aby nezůstal v bytě sám..../.. Když mi otevřel místo radosti jsem myslela, že ho přerazím. Na domluvu zapomněl, telefon měl v autě, doma měl služební, ten mu stačil !!! Malé děti, malé starosti, velké děti občas i velké starosti..Nádherné fotky..
Naděžda Špásová
Soni, hlavní je, že se nic nestalo. Pejsci si krásně užívají sníh, náš ho moc rád nemá. Nejvíc mu vadí ta hnusná sůl, ta u vás není. Fotky jsou super. :-)
Václav Soukup
Přečetl jsem si Váš hezký článek a " blbá " dopolední nálada hned zmizela. Díky !
Hana Nováková
Nejhorší smrt je z vyděšení, ale to se občas stává. Člověk se rychle rozhodne a co pak? Hezky napsané, procítěné, krásné fotky, díky.
Marie Měchurová
Hezké napínavé povídání. Fotky jsou moc krásné, i když nějaké studené - asi to bude tím sněhem. Přesto mě zahřály u srdce.
Hana Rypáčková
Moc hezké ,Soňo. Namáčím si nohy v lavoru, že dnes budu nejen kadeřnicí, ale i pedikérkou a uvádí mne tvá slova do tak potřebného klidu. Jak se lidé dostávají do aut, že lezou protějšími dveřmi, někdy i přes zavazadlová prostor, vidím z okna teď často.
Jitka Chodorová
Děkuji za krásný článek. Určitě jsi se vyděsila, ale vše dobře dopadlo. Co se sněhu týče, dost mi v poslední době vadil, ale letos ne, možná to bude tím, že nemusím pravidelně někam chodit.
Zuzana Pivcová
Věřím, že ses vyděsila, člověk občas něco nedomyslí. Ale jinak je Tvůj příspěvek rozjímavý a lidsky citlivý jako vždy. Děkuji.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše