Po několika letech i u nás v Hradci Králové nasněžilo a sníh se drží díky nízkým teplotám už několik dní. To je dost neobvyklé, minimálně za posledních pět let se u nás sníh tak dlouho nezdržel.  Občas vykoukne i sluníčko, a tak jsem se  vydala na procházku s foťákem. Po známé trase centrem města, na známá místa. Město vypadá pod sněhovou peřinkou zase úplně jinak. Budu ráda, když se na pár snímků podíváte se mnou.

Bydlím téměř v centru města a tudy chodívám nejčastěji. Je to ulice V Lipkách. Je opravdu lemována lípami a mám ji ráda. Sníh na této komunikaci je už odhrnutý a pod slunečními paprsky odtává. Červená budova nalevo je Sbor kněze Ambrože - vrcholné dílo arch. Josefa Gočára z r. 1925.

Odbočíme vpravo a dostáváme se do prostoru mezi komplexem základních a středních škol a řekou Labe. Stále jsme téměř v centru města.

Za hradbou zasněžených keřů vykukuje průčelí elektrárny Hučák, v pozadí typická silueta hradeckých věží (Bílá věž, věže chrámu sv. Ducha).

Dřevěný kostelík sv. Mikuláše v Jiráskových sadech je také krásně ozdobený sněhem. Proběhnu parkem a vydávám se na staré město.

Kolem zimního stadionu stoupám po schodišti na Jižních terasách směrem ke starému městu. A věnuji pohled masivní budově bývalých tereziánských kasáren. Vždycky mě upoutá vlnící se linie vikýřů na střeše.

Velké náměstí - pohled na kostel Nanebevzetí Panny Marie. Sněhu je tu opravdu jen tak na ozdobu. 

Rychle se vracím zpět ze starého města k Labi. A věnuji ještě poslední pohled věžím - tentokrát od Pražského mostu. 

Toto bývá v normální době velmi frekventovaná pěší zóna plná obchůdků a restaurací. Teď je tu ze známých důvodů jako po vymření. V pozadí část průčelí Masarykova náměstí.

Pokračuji po nábřeží Labe směrem k muzeu.

Detail průčelí Muzea východních Čech (postaveno v secesním stylu v letech 1909 - 1913 podle návrhu architekta Jana Kotěry). Po obou stranách vstupního portálu jsou pětimetrové sochy sedících žen, představující alegorie Historie a Průmysl.

Kousek vedele muzea stojí  Hradecká sokolovna, která stále slouží tělovýchově, v objektu však sídlí i Filharmonie.

U Labe bylo v poslední fázi socialismu vystavěno mohutné konferenční centrum Aldis. Teď je také osiřelé, ale jinak se zde kromě konferení konají i koncerty, plesy, divadelní představení nebo výstavy.  V tomto místě opouštím řeku Labe a začínám se vracet pomalu domů.

Cestou potkávám budovu Knihovny města Hradce Králové. Vznikla přestavbou z bývalé továrny Vertex podle projektu ateliéru architekta Davida Vávry. V normální době tady pulzuje život, v létě se na střeše knihovny dokonce cvičí a konají se tam i další akce. Teď knihovna funguje alespoň online.

Vrstva sněhu povznesla i před několika lety nově zrekonstruovaný prostor před hlavním nádražím. Takhle pod  sněhem  ho vidím  opravdu poprvé. 

 A Jeden z posledních výkřiků moderní výstavby v našem městě - nákupní centrum Aupark. Bílá kovová konstrukce na kruhové křižovatce před budovou slouží k upevnění drátů pro trolejbusy. Trochu se za ten nevkus stydím a soukromě ji nazývám dračí zuby. Dlouho jsem si na ni zvykala, ale člověk si nakonec zvykne na všechno.