Byla to druhá listopadová sobota. Vlastně druhá sobota na vojně. Jako nováčci jsme jeli na bramborovou brigádu. Táta sice psal, že jestli mu to vyjde, že by se za mnou přijel podívat a že by mně přivezl nějaké dobroty. Kapitán, tuším se jmenoval Bederka, se nás ptal, abychom se přihlásili, komu přijede návštěva. No jo, hlaste se, když to nevíte jistě a pak vejdete ve známost jako ulejvák. Raději jsem tedy nic neříkal.
Hned po snídani jsme nasedli na náklaďáky, celkem jely asi tři vozy, a vyjíždíme z kasáren směr Štíty. Dnes už neznám jméno té vesnice, ale byla vzdálená asi 1 hodinu jízdy. Na návsi jsme vystoupili, jako velitel s námi jel poručík Blažko, tam si nás převzal předseda JZD a šli jsme na pole. Brambory už byly vyorány, a tak jsme byli rozděleni do dvojic, každá dvojice dostala koš, do kterého jsme brambory sbírali. Bylo pravé listopadové ráno, taková, co bývají na vrchovině každý podzim. Mlha se ještě válela docela nízko, ne zas tak hustá, aby nebylo vidět, pošmourno, hlína na poli trochu vlhká. Sem tam se ozývá smích, “létají“ vzduchem vtipy, někdy i brambora, nálada je docela dobrá. Kolem poledne, kdy nám přiváží oběd, mám dojem, že to bylo něco studeného, salám, chléb, jablko a čaj na pití, už nám tolik do zpěvu není. Bolí záda, nohy a docela i ramena. No co, už máme půlku za sebou. Za dopoledne jsme naplnili snad čtyři valníky a předseda byl spokojený. Pořád chodil a chválil nás, jací jsme dobří brigádnici. No, aby ne! Kde by sehnal takhle lacinou pracovní sílu, která mu za kus salámu sebere brambory na takovým lánu. Docela bych rád věděl, kde byli členové JZD? Ale tenkrát mě to ani nenapadlo! Je po obědové přestávce, ještě poslední zatáhnutí z cigaretky a jdeme na to!
Už asi hodinu zase sbíráme a jak tak koukám kolem, vidím, že na pole přijíždí motorka a sedí na ní dva lidé. Á, kontrola přijela a vidím, jak ten druhý člověk sesedá. Říkám si: “Ten vypadá jako táta“, a sbírám dál. Nedá mně to však a podívám se znovu. “Je to táta“, křičím a utíkám k němu.! “Co tady děláš, tati. Jak jsi se sem dostal? Jak jsi nás našel?“. Nevím, kolik otázek jsem mu ještě dal. Tenkrát jsem se styděl před kluky a pusu jsem mu nedal, ale vím, že jsem ho radostí objal. Poručík Blažko mě uvolnil z pole, mohli jsme s tátou jít do vesnice, do hospody, kde jsme na kluky počkali. Jak já, tak táta jsme měli spousta otázek na toho druhého. Byl jsem docela rád, že přijel, a tak mně vyprávěl, že právě přicházel ke kasárnám, když vyjížděla nějaká nákladní auta s vojáky. Když se ohlásil na bráně, tak mu oznámili, že jsem na brigádě. Kapitán Bederka mu řekl, do které vesnice jsme jeli, a táta se nás jal honit. Z části stopem, vlakem, autobusem, až mě dohonil na poli!!! Netrvalo dlouho, kluci přišli do hospody také. K nám si sedl poručík, kterému hned táta poručil nějakého frťana, pár kluků si dalo také a nějakou dobu jsme v té hospodě ještě setrvali. Na cestě do kasáren jsme se zastavili u nádraží ve Štítech, protože táta jel s námi na korbě náklaďáku, nechtěl do kabiny. Musel jsem se ním
rozloučit. Bylo mě to moc líto. Připadalo mě, že jsem ho tam nechal samotného, samotinkého a bylo mě smutno.
Do kasáren jsme přijeli večer. Tam nás čekala studená večeře. Těšil jsem se na chvíli, až si budu smět lehnout. V příštím týdnu jsem dostal dopis, na který jsem byl hodně zvědavý. Táta psal, jak se dostal domů, že je v pořádku a že mě s mámou pozdravují a že se uvidíme na vánoce. V duchu jsem si spočítal, že do vánoc zbývá ještě pět týdnů, a to že tak dlouhá doba zase není.
Pošlete odkaz na tento článek
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %