V obci se nachází farní kostel sv. Mikuláše, obecní úřad, základní a mateřská škola, obecní knihovna a železniční hraniční nádraží. Obec sousedí s polskými Glucholazemi. Obcí protéká řeka Bělá, která se na polském území vlévá do Nysy.

Pamatuji zimy, kdy bývalo sněhu, že bychom ho mohli pytlovat na horší časy. A pak se to změnilo. Zimy byly na sníh hubené, pomalu již od února jsme se mohli vyhřívat na sluníčku a chodit v tričku a okopávat záhonky na svých zahrádkách.

Letošní zima nás všechny překvapila. I přes avizované oteplování celé planety napadl na Jesenicku sníh a to dokonce dvakrát po sobě a na dlouhou souvislou dobu. Přišel mráz a všude jinde taky kalamita. Mám ráda zimu, kdy napadne bělostný jiskřivý prašan, mráz štípe do tváří a na kopci skotačí děti. Teda, pokud je rodiče nevyvezou někam dál, kde je sníh bělostnější, mráz štiplavější a peněženky hubenější.

Letošní zima nás všechny, až na nějaké ty celebrity, schovala pěkně v domácích kotlinách. Omezila pohyb lidí na bezprostřední okolí svého bydliště. Já vím, že někteří – ti, co se jim nemůže nic stát – vyrazili dál a výš.

Já zůstala doma a stokrát prošla ten můj malý fotografický revír a lovila záběry, které vám chci ukázat. Protože lesy bezpečně ukrývaly srnčí zvěř a i šelmy lišky se v blízkosti lidských obydlí ukazují převážně v noci, zbyli mi ptačí opeřenci.

Na řece volavky popelavé, v bučině stohlavá hejna pěnkav jíkavců, křičící sojky, cvrlikající červenky a sýkory, hašteřiví zvonci. Objevili se i dlouhoocasí mlynaříci a odněkud se vrátili kosi a drozdi kvíčaly, ale také skvostný ledňáček říční. Když zamrzlo Otmuchovské a Nyské jezero, přiletěli na řeku Bělou kormoráni. A začalo plenění pstruhového rybářského revíru.

Věděli jste, že taková vznešená volavka popelavá a nebo zelenooký kormorán velký dokáže na jedno polknutí spolknout rybu, která může mít i přes třicet centimetrů? To si ledňáček dovolit nemůže, kam by ji taky dal, že? Ale v rychlosti a úspěšnosti lovu se velkým lovcům stoprocentně vyrovná. Jedno však mají společné, kořist polykají hlavou napřed.

Věděli jste například, že sýkora koňadra je vlastně ptačí predátor a kanibal? Ojediněle jsou známy případy kanibalismu a zabití i požírání jiných druhů pěvců.  Takový lejsek černohlavý by mohl vyprávět. V Maďarsku byla sýkora koňadra pozorována při zabíjení a požírání spících netopýrů hvízdavých. Na její obranu však musím říct, že toto provozovala jen při nedostatku jiné potravy. A nezůstala v tom sama, připojila se k ní i sýkora modřinka. No jo, příklady táhnou.

Věděli jste, že samečkové zvonků zelených začínají své milostné písně zpívat již v zimních měsících?

Ptačí říše je bohatá nejen na množství druhů ptáků, ale také na jejich barvy, hlasy a způsoby. V dlouhou a krutou zimu mnoho ptáků zahyne hladem, a tak mám opravdu radost ze všech těch krmítek, která vídám na svých toulkách. Keře a stromy jsou již většinou holé, bobule snězené, a to i ty, jež zůstávají v mírných zimách nepovšimnuté až do jara.

Pokud chcete, pojďte se podívat na zimu přes objektiv mého fotoaparátu. I když si myslím, že ta letošní zima ještě má něco za lubem a na jaro si budeme muset ještě počkat.