Některé dny jsou tak pěkné a příjemné. Člověku se chce zpívat, vznášet se, cítí se lehounký jako obláček, nic mu není zatěžko a má pocit, že vše se zvládne levou zadní. Takových dnů není zas až tak moc, to aby preventivně člověk neusnul na vavřínech.

Minulý den jsem dostala mail, kde byla rada, jak vymýtit negativní energii z bytu. Ráda se podělím, slyšte, čtěte - vezme se malá sklenička, do ní se nalije jedna lžíce vody, 1 lžíce octa a 1 čajová lžička soli. Sklenička se postaví k oknu na světlé místo. Když sůl zůstane na dně sklínky, je vše v pořádku, pokud se rozpustí, opakujte po 24 hodinách, dokud negativní energie nezmizí.  Jsem pro každou novinku, hned jsem učinila, ráno kontrolovala a zatím je sůl na dně. Říkám si - je to dobrý, nikdo negativní tu neškodí. 

Dnes je pátek, ale ne třináctého, tak nevím, kdo to na mě plivnul, že se mi moc nedařilo. I takové dny jsou. 

Po snídani se mi ulomila nožička od brýlí, tak jsem si řekla, stejně plánuji drogerii, potřebuji nějaké šminky, ať si vylepším vizáž, jaro je za dveřmi,  koupím si tam i brýle. Jedny brýle mám totiž u noťase, jedny v kuchyni a jedny na nočním stolku, ať je nemusím přenášet. Po ranních rituálech - krmení kocoura, vyvenčení pejsků, jsem si pustila relaxační hudbu a přichystala se k mé originální józe. Z Alberta jsem si posledně přinesla časopis, ve kterém kromě receptů byly i nějaké jógové cviky, tak jsem je zařadila do programu. V mém podání asi vypadaly úplně jinak, ale snaha byla. No daly mi zabrat, s hekáním jsem se zvedla po čtyřech z koberce a šla si udělat životabudič kávu a tousty. Pak jsem se upravila, aby se mě občané nelekli, a vyjela jsem na nákup. I dva respirátory FFP2 jsem si koupila v lékárně, v drogerii brýle a Niveu krém, jeden denní a jeden noční, když tedy bude to jaro. Jela jsem mojí oblíbenou trasou, novou silnicí ke Kostomlatům do kopce a pak volným sjezdem dolů, to miluji, vždy si říkám - zařadím, nebo to vydrží až dolů? Vydrželo, jenže auto zabahněné, tak jsem ho umyla a pak hodlala zajet do garáže. Zajela, ale tak, že jsem poničila zrcátko na pravé straně, při couvání. Navrch jsem si ještě zničila sluneční brýle, které mi vypadly z levé kapsy, když jsem nastupovala a přibouchla dveře. Zaprotestovaly se silným křupnutim  chudinky, ty už opravit nepujdou. A pak se to stalo, sluníčko mi svítilo do obličeje při couvání a odneslo to ještě navíc zrcátko. No, uznejte, není tohle pro mě malá omluva? Přesto jsem měla na sebe vztek. Doma jsem si vybalila dva nové krémy pro krásu, jeden denní, jeden noční a ejhle, oba jsou denní. Proč jsem nepoužila ty brýle, které jsem taktéž souběžně kupovala ?  No mám do léta na den vyvstaráno. Noční krém tedy ještě  dokoupím.

Pak už jsem šla ven za sluncem s mýmí věrnými čtyřnohými kamarádkami, v roztávajících závějích jsme se pěkně počvachtaly a začínám kýchat. Jelikož grog nepiji, nalila jsem si Templářského bílého, pěkně vychlazeného, a doufám, že tu rýmu zaženeme. Je jasná obloha, dívám se z okna na měsíc, pěkně svítí. Když couvá, tak prý člověk může sníst co chce a nepřibírá. Naopak, když dorůstá, tak zase člověk přibírá. Mám pocit, že ten měsíc pořád jen dorůstá! 

Půjdu hledat pojistku, jakou mám spoluúčast, a pak do servisu, sama to neopravím. Brýle v pojistce nemám zahrnuty a byly tak pěkné. Syn mi děl - co jsi zase dělala, ale raději při pohledu na můj bojový výraz ,se zdržel připomínek. Jak já to couvání nemusím, zejména do těsných prostor. Když přijde den blbec, večer musí odejít, nemá cenu se s ním vybavovat a kazit si náladu. Hezké dny přeji ve zdraví a bez újmy!