„Dialog je jedna ze základních forem lidské komunikace. Lidé spolu prostě musí mluvit.“

 Tak tuto myšlenku vyslovila Věrka na samém počátku našich společných literárních aktivit. A také ji rozvedla v našem prvním článku „Chvála dialogu.“ Já na to tehdy reagoval slovy:

 „Ano. Dialogu budiž chvála, moje milá dialogová přítelkyně. V řečtině slovo dialogos znamená v tom nejširším slova smyslu rozmluvu, rozvažování, střetávání názorů. Na jakékoli téma.“

 Toto se událo počátkem února 2020. Od té doby uplynul více než rok. Ve vzájemném dialogu stále nacházíme zálibu a v současnosti i únik z neveselé reality. Témat je vždy více než dost.

Rozmlouváme, a někdy se dokonce i názorově střetáváme. Stará poučka říká, že v řešení problémů a ve vzájemném konstruktivním dialogu je i zdroj vývoje. A tak se vyvíjíme.  Dá to někdy ale i práci. Podrobněji tuto myšlenku vzájemného dialogu rozvádíme ve svých úvodních textech, které Věrka zveřejnila zde, na íčku, 1. 2. 2020, v již zmíněném článku „Chvála dialogu.“

To byl začátek naší, řekněme, literární spolupráce. Krátce nato, 16. února, jsem reagoval na Věrčin článek „Ze života knih a knížek“ svým článkem „Krása knihy“. A pak už následovalo naše „Dopisování převážně nevážné“, které nás velice bavilo a baví dodnes. A které mnoho čtenářů íčka už dobře zná. Desáté, jubilejní, pokračování tohoto veršovaného dialogu se už pomalu rodí. 

Rádi bychom na tuto naši spolupráci, převážně virtuální, navázali spoluprací bližší, přímo z tepla mého obýváku, při příjemném a inspirativním požívání sklenky dobrého střiku. Malá Britney sice občas působí jako rušivý element, ale ke koloritu našich setkávání a povídání neodmyslitelně patří.

Co dodat? Jenda už téměř vše napsal. Krásně. Jsem moc ráda, že jeho nápad vytvořit literární salon jsme převedli do přirozeného prostředí jeho příjemného obýváku. V salonu bych se necítila dobře. Také mám velkou radost, že jsme Britney učinili patronkou nové formy našeho společného psaní.

Na fotografii mezi našimi texty je zachycena oslava vydání Jendova románu "Zrcadlo nesplněných přání". Tak jako u předchozích publikací, zhostila jsem se i v tomto případě role jazykové korektorky. I v tom spatřujeme naši literární spolupráci. Na Jendovo požádání jsem do této knihy poprvé napsala závěrečné slovo. Cituji z něj:

„Při korektuře některých textů je poměrně snadné oddělit obsah od formy a soustředit se na jazykovou správnost. Tato knížka k nim rozhodně nepatří, stejně jako další autorovy práce.“

Velmi bych si přála, aby se náš literární obývák dobře rozvíjel a aby vás bavil. Téma na jeho pokračování již máme.

Autoři: Jan Zelenka a Věra Ježková