Podstata půstu v historii nebyla v tom, aby člověk shodil kila. V mnoha případech tehdy lidé ani neměli co shazovat. „Velikonoční půst církev praktikuje přes sedmnáct set let a mnohem více než o jídlo jde o čas, o vytvoření prostoru pro Boha. Právě v postní době hledají křesťané více času na Boha – zříkají se jídla a zábavy, aby se na něj mohli plně soustředit i jinými prostředky než jen modlitbou,“ vysvětluje psychoterapeut Michal Nikodem.

V posledních letech se lidé k půstu vracejí, jen pro něj má poněkud jiný význam. Hlavní je zhubnout, ale zároveň si zkusit, co vydrží, jestli jsou schopni odříkání si dobrot a lákadel. Pro mnohé je to jakási prověrka, způsob, jak se v životě zastavit a zamyslet. Takže, i když ho s vírou nespojují, tak trochu souvislost zůstává. Každý od půstu očekává něco trochu jiného, ale je fakt, že nabírá čím dál větší popularitu.

Jenže pozor, lidé dříve žili jinak, než nyní. Takže držet klasický náročný vícedenní půst a přitom například sportovat, je nesmyslné. „Půst se vždy dodržoval hlavně z náboženských důvodů. V křesťanských zemích jsou to většinou vícedenní půsty, tedy půsty náročné, které se příliš neslučují s větším výdejem energie, například s intenzivním sportem. Populace ve vyspělých zemích se vyznačuje nadbytkem jídla, které je dobře dostupné a jehož příjem bývá často nadměrný. Tento blahobyt je jednou z příčin civilizačních onemocnění. I proto se čím dál častěji půst objevuje v nabídce různých redukčních i takzvaných omlazovacích dietních programů,“ říká Lucie Růžičková, vedoucí nutriční terapeutka Vinohradské fakultní nemocnice. Podle jejich zkušeností je poslední dobou nejpopulárnější přerušovaný půst, a to hned v několika variantách.

Někdo vyznává tu, kdy se hladoví třeba čtrnáct hodin a pak se jí, někdo dodržuje pevné zásady střídání dní, kde se jí běžně a kdy se množství jídla znatelně omezuje. Někdo zařazuje celodenní půst, tedy dvacet čtyři hodin bez jídla jednou až dvakrát týdně a běhen této doby pouze pije vodu či neslazené čaje.

„Při jakémkoli půstu je důležité dodržovat pitný režim. Dehydratace hrozí zvláště na začátku půstu, kdy organizmus zpomalí a nevysílá signály žízně,“ upozorňuje Michal Nikodem, který pracuje pro společnost Aqua Life institut a dodává: „Pravidelný pitný režim v průběhu půstu zajistí tělu dostatek tekutiny a minerálních látek a významně podpoří všechny důležité životní funkce.“

Odborníci se neshodují v názorech na efekt ani na prospěšnost různých typů půstu. Nechtějí ani jednoznačně určit dobu, po kterou je vhodné ho zkusit. „Pokud je jakákoli redukční dieta příliš přísná, dá se vydržet maximálně tři až čtyři týdny,“ upozorňuje Lucie Růžičková a zmiňuje nežádoucí účinky hladovění jako je únava, bolest hlavy. Ovšem při třítýdenním dodržování zvoleného režimu, úpravě jídelníčku a pravidelném doplňování vhodných tekutin, může být podle ní půst přínosem nejen v podobě hubnutí, ale ve zlepšení metabolismu, podpoře dlouhověkosti, aktivování mozkových buněk a tím být ochranou před rizikem vzniku Alzheimerovy nebo Parkinsonovy nemoci.

Každopádně by se měl každý, kdo chce nějakou formu půstu vyzkoušet, poradit s lékařem, jestli je právě pro něj něco takového vhodné, pokud s tímto nemá zkušenost. U lidí vyššího věku to platí dvojnásob. A také by měl počítat s tím, že po ukončení období postění, se často dostavuje chuť k jídlu, takže se tělesná hmotnost snadno vrací na původní hodnotu. Kdo bere půst jako určitou změnu v celkovém životě, jako jakési zastavení se a uvědomění si svých limitů, je na tom lépe, než ten, kdo od něj očekává jen rychlé a trvalé hubnutí. Ten může být šeredně zklamán a opakované půsty pro něj nakonec skončí jen takzvaný jo jo efektem, tedy střídavým hubnutím a tloustnutím. Tedy tím, co je vlastně to nejhorší.

Zkrátka, smysluplný půst je docela věda a zajímavá životní zkušenost. Ovšem začátečníci by od něj neměli nic zázračného a rychlého očekávat.