Do smutného okamžiku člověk někdy vtlačen,

stahují se nejen mráčky, ale haldy mračen,

odchází-li jeho blízký, život se mu mění,

trápí se v blouznivých nocích, má strach z probuzení.

Po svém domě popochází ochromený bezmocí,

s vědomím, že ač se snažil, nedokázal pomoci,

do těch míst, kde spolu žili, samota se vloudila,

začíná v žití nová éra, ta minulá skončila.

Neštěstí po lidech chodí, po horách si netrajdá,

přemýšlet však zbytečné je, v čem je ona záhada,

co do teď bylo, už tu není, v neznámo se propadlo,

zabránit tomu při vší snaze bohužel se nezvládlo.