Ve stínu ráje
Akademický malíř František Hora: Třebenice s Košťálovem

Krátké povídání o Třebenicku, které jsem napsal v roce 1961 v sedmnácti letech,

a které je zveřejněné v mojí vzpomínkové knize Návraty. 

 

Víte vy vůbec, že ráj přece jen existuje? Neříkejte, že ne. Každý z nás má nějaký ten svůj ráj. A proto je každý z nás tak trochu věřící. Kdyby bylo Bohem vše krásné, co je kolem nás, byl by ze mne ten nejortodoxnější věřící na světě. Chci tímto jen dokázat, že ráj skutečně je. Že existuje. Můj, možná, že i váš malý ráj, kam se uchylujete, který vzýváte a na který vzpomínáte.

Jeli jste někdy malou lokálkou z Lovosic směrem na Most? Jestli ne, tak nasedněte. Až vyjedete z  města a zbavíte se nepříjemně vyschlého vzduchu, nasáklého prachem a pachem chemičky, až přejedete silnici a vjedete doprostřed polí a květů, otevřete okno. Ovane vás teplý závan jara a jakási těžká vůně. To voní stráně a zahrady a nahoře na zvlněných ladech voní rozkvétající jabloně a žluté trsy hlaváčku.

Ani se nestačíte vynadívat kolem a vystupujete. Neuvítá vás ale nic zvláštního. Jen malé a tiché provinční městečko. A přece tu něco zvláštního je. Je to neviditelné, nedefinovatelné a je to všude kolem vás. Prostupuje to celou vaší bytostí, dýchá to na vás z ulice, ze vzduchu. A vy, lidé z města, unavení prací a každodenním shonem, otevíráte najednou všechny póry těla a napínáte všechny smysly, abyste toto nedefinovatelné kouzlo zachytili. A pak vyrazíte vzhůru. Na Košťálov, Kozihorky, na Skalku, na Oltařík. Budete procházet krajinou a dýchat těžkou vůni jara.

Pochopitelně nemusí být vše tak ideální, jak tady líčím. Může vás přitom zastihnout déšť, kdo ví? V tom případě si asi sednete do Radnice na pivo, nebo na kávu a budete trpělivě čekat, až přestane. Můžete se přitom dívat na dešťové kapky, stékající po okenním skle a poslouchat při tom rozhovor místních fotbalových odborníků o tom, jak dopadne letošní liga. Nic zvláštního. Tak, jako všude. Jen s malou krajovou obměnou.

Přestalo pršet. Vycházíte ven. Ze vzduchu zmizela ta těžká omamná vůně, po které až hlava bolela. Vzduch je prosycen jarní vláhou a vůní slunce, vůní tisíců květů na svazích kopců a rozkvetlými lady. A člověk, brouzdající se tím krásným, rozkvetlým jarem mezi kopci a vesničkami na jejich úbočích, má určitě pocit sváteční. A rád by řekl, nebo napsal něco velkého a krásného. Ale protože ne každý je spisovatelem, sedne si někam do vesnické hospůdky, dá si turka a napíše dopis, nebo alespoň lístek. Že sluníčko svítí, že ho bolí nohy a že je tu přece jen ráj na zemi.

 

Třebenice, květen 1961

 

 

Hazmburk

/kresba obou obrázků - Jan Zelenka starší/

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
19 komentářů
Eva Braunová
Mám ten kraj moc ráda a jezdila jsem jako dítě do Libochovic a všechno co popisujete jsme navštívili. Dominantou Českého středohoří je krásná stále větrná Milešovka z které uvidíme daleko,daleko.V Třebenicích je i pěkné muzeum věnovaný Českému granátu,který se nachází v jeho okolí.V muzeu se prodávají i vystavují šperky.
Eva Mužíková
Jedno, je vidět, že jsi se s vlohami pro psaní narodil. Hezké obrázky, v jednoduchosti je krása.
Jan Zelenka
Pane Nebuželský, nemám tušení, jak obrázky vznikaly. Otec je maloval někdy před 100 lety.
Antonín Nebuželský
Sředohoří jsem objevil poměrně pozdním věku,když jsem se pracovně dostal do chemičky v Lovosicích.Moc krásný kraj.Do té doby jsem preferoval Hruboskalsko a okolí Trosek.A taky Tisou,Sněžník. No máme to tady krásné všude. Mimochodem,tenHazmburk je malován asi od Slatiny?
Hana Šimková
Ano pane Jane, máte opravdu talent a ještě ke všemu máte o čem psát, protože jste nesmírně zcestovalý
Martina Růžičková
Na sedmnáct let úžasné vyznání rodnému kraji! Krásně se čte. A oba obrázky ho moc pěkně doplňují.
Soňa Prachfeldová
Známá místa na mě dýchla z povídání, zajedu ráda do Třebenic, v hospůdce u kostela moc dobře vaří a cestou vždy něco pěkného vyfotím. Mám moc ráda vesničky kolem, většinou jsou tam už jen chalupáři, ale i tak je tu pěkně.
Jan Zelenka
Děvčata, všem velký dík za příznivé komentáře. Obávám se, že mám toho napsáno daleko víc, než stihnu na íčko dát.
Věra Ježková
Jendo, moc chválím mladého spisovatele. Mám radost, že s tím starším jsem část Třebenicka poznala. :-)
Dana Puchalská
Honzo,asi budu za cestovního negramota, ale nikdy jsem tam nebyla. Snad to někdy napravím.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše