Když jsem byla hodně mladá, měla jsem podivné představy o stáří. Asi jako mnozí jiní. V mých 15 letech byl pro mě poměrně starý člověk již třicetiletý. Natož rodiče a prarodiče. Přitom jsem v té době i o pár let později kult mládí neprožívala.
Nikdy mi „nepatřil svět“. Víc jsem o životě přemýšlela, než abych si ho užívala. Když jsem si představovala sebe za několik desítek let, říkala jsem si: „To už budu stará, to už na mně nebude záležet“. Nevím, kde bylo to stáří. Určitě v padesáti letech. Myslela jsem si, že staří lidé už jen čekají na smrt. Ovšem byla jsem i vychovávána v úctě ke stáří.
Neadekvátně jsem hodnotila i mladé maminky. Pokud jsem viděla ženu s malým dítětem, považovala jsem ji za již odepsanou. Nikomu se nemohla líbit, žádný muž o ni nemohl mít zájem.
Výhrady, které jsem mívala vůči mamince, jsem omlouvala tím, že za to nemůže, že už je stará. I když jí třeba nebylo ani čtyřicet. Když si ve svých necelých 60 letech nechala částečně zrenovovat byt, nechápala jsem to. Říkala jsem si, že už jí to nestojí za to.
Vzpomínám si také, že když mi bylo asi jedenáct let, samozřejmě to nevím přesně, šla jsem s rodiči po ulici a zeptala se jich: „Budete brečet, až umřu?“ Z nějakého důvodu jsem je považovala za nesmrtelné; možná stabilní, poskytující mi jistotu. Myslím, že mi odpověděli mi: „To víš, že budeme.“ A víc se o tom se mnou nebavili.
Jako dítě jsem si také přála už být velká, abych si mohla dělat, co budu chtít. Ta první polovina přání se mi splnila mými 176 centimetry.
S věkem se můj postoj ke stáří samozřejmě měnil. Dokonce tak, že jsem hledala přátele mezi staršími lidmi. Například během studia na fakultě byla mou nejlepší přítelkyní francouzštinářka, ve věku mé maminky. Také muži, kteří zanechali výraznější stopu v mém životě, byli starší.
Dnes vím své. A nad pošetilostí svého mládí se s pochopením usmívám.
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Ukázkový úvodní text článku
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
