Tak nevím, jestli máte už všichni chytrý telefon, a vidím, že tady na íčku probíhá dokonce seriál, jak chytrý mobil zvládnout. Já ještě pořád vlastním telefon blbec a možná hlavně i z důvodů finančních. Je pravda, že všichni kolem mne, včetně vnoučat, mají už telefony chytré.

Můj blbec mi dělá samé schválnosti. Schovává mi SMSky, neoznamuje mi přijaté hovory, čímž lidi, co se mi snaží dovolat, docela štve. Nadávám mu, vyhrožuji, ale vůbec to nepomáhá. Tváří se nevinně, pak na mne mrkne, vydá nějaký zvuk a vypne se, aby mě nemusel poslouchat. Vypíná se mi při nejzajímavějším hovoru s kamarádkou a úplně uprostřed slova mě přeruší a jde si zase odpočinout. Vím, že to potřebuje, protože už je docela starý. Když se dovolám kamarádce příště a ona se mě zeptá, co jsem jí to chtěla minule říci, tak už to nevím. No prostě hlava už není také to, co bylo.  Prostě stáří ke svému.

Telefon tedy nakrmím, ale stejně mi vděčný není a schválnosti dělá pořád. Že by dělal fotografie? No, na to je příliš líný. Po jedné, stejně špatně viditelné fotografii mi oznámí, že už je plný. No, nevím čeho, ale on se se mnou nebaví. Vím, že bych si měla opatřit telefon chytrý, ale za jedno je drahý a nevím, jestli bych se ho naučila používat, i když tady probíhá ten kurz. Hlava už mi nebere to, co moje rodina na něm předvádí. Najdou si v něm opravdu všechno. Kde jsou, kam jdou, kdy tam příjdou a proč tam jdou. Seženou na něm všechno, co je k jejich životu nezbytné. Prý funguje jako internet, ale to je mi také houby platné, protože ani ten internet také nezvládám úplně dobře.

Stále si dělají selfíčka, nebo jak se tomu říká. Šklebí se do telefonu a chtějí, abych se přidala. Já ale nevím, proč bych to dělala a proč by se na moji starou tvář měl někdo dívat. Jedině, co jim závidím, je to, že ten jejich miláček umí dělat krásné fotky všeho, co za to stojí. Oni drží ten mobil stále v ruce, že to vypadá, jako by jim tam přirostl.

To moje ruka s tím blbcem nesrůstá vůbec a dokonce ho neustále hledám. Aby měl ode mne klid, tak se schovává na neuvěřitelná místa. Jednou si hověl v lednici, v různých  kabelkách a kapsách kabátů, i v poličce na boty a v koupelně. No prostě zkouší, co vydržím. Už jsem si na něj ale docela zvykla a za tu novotu chytrou bych ho asi nevyměnila. Jestli spolu vydržíme, možná to dotáhneme do samého konce.

A teď ještě jednu zajímavost. Dostal se mi do ruky stoletý Valašský kalendář. Tam je na obrázku telefon visící na zdi, ale co je ještě zajímavější, je k němu důkladný návod.

Napíši vám ho:

Používání telefonu.

A. Jak se mluví.

V zájmu správné služby, aby se předešlo značnému nedorozumění, třeba obzvlášť tohoto dbáti.

1. Při nástěnných  strojích, pokud se nemluví, nutné nechati sluchátko na pružné páce, poněvadž jen v této poloze jde uvést budíček v činnost a zavolati zprostředkovací úřad.

2. Aby mohl rozhovor začíti je třeba sejmout  sluchátko z pružné páky a při rozmluvě je lehce k uchu přitlačit a tak držeti, aby jeho otvor byl právě naproti zvukovodu.

3. Aby bylo dobře rozumět, je třeba zřetelně mluvit do středu sluchátka.

Prostě tento telefon je také vlastně chytrý a má hodně srozumitelný návod, kterému bych rozuměla i já. Jenom to, že visí na místě, by dnešní mládeži vadilo hodně. 

Já jsem se vám ho pokusila přefotit a myslím, že by to byla i hezká dekorace.

Doufám, že jsem vás nevyrušila z důležitého telefonického  hovoru.