"Mám nesmírnou radost ze čtenářských ohlasů. Některé z nich jsou až dojemně krásné a přicházejí nejen z Česka, ale i ze zahraničí," říká v rozhovoru pro portál i60 Karin Lednická.

Před dvěma lety jste prodala nakladatelství Domino a sama se vydala na autorskou dráhu. Co stojí za tímto rozhodnutím?
Nakladatelské práci jsem se věnovala pětadvacet let a už mi přestala přinášet takovou radost a uspokojení jako dřív. A naopak, vlastní autorská tvorba mi obojí přinášela. Nebylo to tedy těžké rozhodování.

Románová trilogie Šikmý kostel zachycuje osudy tří havířských rodin v rozmezí konce devatenáctého století až po šedesátá léta dvacátého století. Kde jste našla hlavní hrdinky, které jsou předobrazem románových postav? Co na Vás z jejich osudů udělalo největší dojem?
V mých knihách vystupují fiktivní postavy, ale nesou skutečnou historii. Velmi dbám na to, abych nefabulovala za rámec toho, co se skutečně stalo nebo reálně mohlo stát. Inspirací mi byla četná setkání s pamětníky, některé jejich příběhy jsou v textu zapracovány. Nedokážu však říct, který příběh na mě udělal největší dojem – silné byly všechny. Kdybych se přece měla pokusit o jakési shrnutí, pak musím říct, že ke zdejším lidem chovám stále větší úctu. Tíha života, kterou je okolnosti přinutily nést, byla opravdu obrovská.

Karvinsko a jeho prosperitu utvářela těžba černého uhlí. Jeho útlum se podepsal na zmizelém městě, o němž píšete. Co utváří jeho podobu v současné době? Je něco, co by podle Vašeho názoru tomuto regionu prospělo?
Těžba uhlí směřuje k neodvratnému konci a Karvinsko stojí na prahu nové, postindustriální éry. Podle mého názoru by se měl region ubírat cestou rozvoje turistického ruchu, ostatně, už teď do něj směřuje spousta lidí, kteří si chtějí prohlédnout místa, kde se odehrával děj Šikmého kostela. A mnozí ke svému překvapení zjišťují, že tady nejsou jen haldy a kaliště, ale taky krásná příroda, zajímavé památky architektonické i technické. Mnozí návštěvníci jsou upřímně nadšeni, kolik zajímavého tady mohou prožít a poznat. Regionu by jistě prospěla podpora návštěvnické infrastruktury – naučné stezky, cyklostezky, infocentra, muzeum hornictví a podobně. Získala by z toho nejen stará Karviná, ale i její široké okolí, které má taky co nabídnout.

Román Šikmý kostel získal ocenění absolutního vítěze ankety Kniha roku nadačního fondu Čtení tě mění za rok 2020. Překvapilo Vás to?
Ano, překvapilo. Víte, když jsem loni v lednu chystala k vydání první díl, objednala jsem dva tisíce výtisků a modlila se, aby se prodaly do konce roku. Prodaly se za týden. To bylo první krásné překvapení, po němž následovala celá řada dalších, nejen vámi zmíněné absolutní vítězství v anketě Kniha roku. Kromě těchto oficiálních ocenění mám nesmírnou radost i ze čtenářských ohlasů. Některé z nich jsou až dojemně krásné a přicházejí nejen z Česka, ale i z velkých dálek – naposledy z Tasmánie, považte! Mám z toho všeho samozřejmě ohromnou radost a přijímám úspěch svých knih s ohromným vděkem.

U obou dílů Šikmého kostela zmiňujete velký tým odborníků, které jste při tvorbě oslovila. Co Vám spolupráce s nimi dala?
Nesmírně mě obohatila, rozšířila mi obzory, znalosti, nabídla mi nové úhly pohledu. Díky práci na Šikmém kostele jsem potkala spoustu skvělých lidí, i za to jsem vděčná.

I laik při četbě románu pozná, jak pečlivou přípravu jste mu věnovala. Dá se vůbec odhadnout, kolik hodin, týdnů či měsíců Vás to stálo?
Na trilogii Šikmý kostel pracuji pátým rokem a ještě nějaký čas na ní pracovat budu. Nedovedu ale určit, kolik času mi zabraly rešerše a kolik psaní. Prolíná se to.

Váš autorský debut předkládá čtenáři krásu a čistotu češtiny. Co pro Vás čeština znamená?
Děkuji za kompliment, vážím si toho ocenění, opravdu. Čeština je můj mateřský jazyk, mám ráda její tvárnost, ráda si s ní hraji. Miluji ten okamžik, kdy se mi podaří přenést myšlenku do slov, se kterými můžu být spokojena. V žádném jiném jazyce necítím takovou vyjadřovací jistotu.

Jak dlouho musíme my, kteří jsme oba díly Šikmého kostela přečetli bez dechu, čekat na závěrečný díl této trilogie?
To bohužel opravdu nevím. Momentálně mě brzdí korona – nemůžu se setkávat s pamětníky, protože to jsou lidé v rizikovém věku. Archivy i knihovny byly dlouho zavřené, kvůli každému výjezdu do Polska potřebuji čerstvý negativní test… Jisté je jen to, že trilogie skončí v první polovině šedesátých let, která pro starou Karvinou znamenala čas největšího zmaru a zkázy.