A je to tady. Dnes s Jindrou jedeme na očkování první dávkou vakcíny proti Covidu do ordinace obvodní lékařky.
“V ordinaci ale dostaneme Astru,” dumala jsem nahlas, když jsme před časem přemýšleli, zda se registrovat v ambulanci či očkovacím centru. Dávali jsme dohromady plus a mínus, nakonec ale vyhrála přece jen obvoďačka. Za prvé ji máme o hodně blíž než to Centrum a za druhé …
“Koho mají oběsit, ten se neutopí!” shodli jsme se nakonec a veškeré informace o komplikacích u dané vakcíny jsme přestali registrovat.
Dnes nastal den D. Máme se dostavit do ordinace ve 14. hodin SEČ.
Jsou připraveny kbelíky s naštípaným dřívím, dnes se vařilo i na zítra (ó, já se mám, já to kuře nepekla) a provedli jsme i další nutné namáhavější práce, protože po očkování se doporučuje dva dny v klidu.
Už sedíme v čekárně. Je nás pět, to znamená pět dávek z jedné lahvičky. MUDr nám podala informace o očkování, vedlejších účincích a možných komplikacích, poučila o tom, že po injekci musíme ještě v čekárně chvíli čekat a podobně. Pak nám rozdala lejstra k prostudování a k podpisu. Letmo jsem ho přelétla očima, zaškrtala potřebné rubriky a už chci podepsat, když …
Jedna informace mi tu schází!
Znovu, tentokrát pečlivě a cíleně, pročítám text. Kolonky o zdravotním stavu, poučení o tom, kdy se vytvoří imunita, o vedlejších účincích … Ne, není to tu. Chybí mi tu důležité oznámení, na kterém se točili všichni popírači, odpírači a podobné existence. Není zde psáno, že se výrobce zříká odpovědnosti za vedlejší (zhoubné i nezhoubné, krátkodobé i pozdější) komplikace při očkování nevyzkoušenou vakcínou.
“Takže zase jen Hoax” a podepsala jsem.
Dostali jsme ďobanec a čekali, až uplyne určitý čas. Mudr se na nás několikrát přišla podívat, zda jsme všichni v pohodě. Byli, a tak jsme se nakonec vespolek rozloučili a rozjeli se do svých domovů.
Jsem zvědavá, jak se s Jindrou budeme cítit zítra.
Protože vím, jak moc se někteří očkování bojí, popíšu sem i několik dalších dnů. Třeba to někomu pomůže se rozhodnout, zda ano nebo ne, kde a čím se nechat naočkovat.
Článek je převzat z mého blogu Matyldino povídání
Pošlete odkaz na tento článek
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %