Napadlo vás někdy, jak důležité jsou ve vašem životě kapsy? Já si to uvědomuji až v posledním roce. Dřív jsem je považovala za samozřejmost. Pokud jsem je na oblečení neměla, stačilo zastrčit kapesník do rukávu nebo za pás kalhot či sukně.
Pro moji maminku představovaly výchovný prvek. Dodnes ji slyším, jak mě kárá: „Ty si vezmeš na sebe (novej) kabát a hned strčíš ruce do kapes.“ Nový kabát v případě, že jsem si ho v její přítomnosti zkoušela v obchodě. Také se jí nelíbilo, když jsem měla kabát rozepnutý a ruce v kapsách. Třeba ten červený baloňák, který mi koupila na LVT v Liberci. Nikdy jsem se nedozvěděla, co jí na tom vadilo.
V době koronavirové si kapes velmi považuji. A oblékám se podle toho, kolik jich budu potřebovat – v závislosti na tom, kam jdu.
Možná si řeknete, že mé starosti byste chtěli mít. Je to takhle. Když jdu ráno nakoupit, mám na zádech batoh. V levé kapse papírové kapesníčky v malém igelitovém pytlíčku. Dezinfekční gel na ruce. Kolečko do nákupního vozíku a papírek se seznamem, co chci koupit. To už je na jednu kapsu dost. Proto mám ráda bundu, která má dvě kapsy na sobě; jedna z nich je dokonce na zip. A jsou na obou stranách. V pravé kapse mám roušku nebo respirátor do obchodu. Na ulici chodím s chirurgickou. Do pravé kapsy dávám rovněž klíče. Abych je po nákupu nemusela lovit z batohu. A taky použité kapesníčky, pokud je nemůžu hned vyhodit. Protože se mi zamlžují brýle a teče mi z nosu, potřebuji kapesníčků hodně. Kapsy tedy využívám neustále. Taky je důležité, aby byly dostatečně hluboké. Z mělkých bych mohla něco vytrousit.
Pokud jdu na procházku, je to snazší. Klíče a gel dám do batohu, stačí mi jedna rouška. Náhradní samozřejmě v batohu nosím stále. A v levé kapse mám jen kapesníčky.
Když jedu do Litoměřic, je to ještě složitější. Protože v kapse mám navíc v malém pouzdérku občanku a 22 korun na cestu. Abych je měla při nastupování do autobusu hned po ruce.
S příchodem teplého počasí kapsy na oblečení ubydou. Kdyby se daly prodávat samostatně, měla bych jich velkou spotřebu.
Sny mládí, jako můj oblíbený Walda, po kapsách nenosím.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
