Z každého maléru se dá vybudovat groteska :) Nejvíc se bavíme, když si vzpomeneme, jak jsme tenkrát zmokli, osolili čaj nebo si spletli číslo tramvaje. V tu chvíli nám to vtipné nepřijde, ale s odstupem času už se tomu zasmějeme. Někdy :)

:-) :-) Jsem spíš na kočky, kynologii obhlížím jen zpovzdálí, ale člověk jako druh psa? Nějak se neorientuji, asi pro dlouhé vedení... A to znáte? "Byl jednou jeden jezevčík, ten byl tak strašně dlouhý,/ že nevěděl, kdy ocásek tlumočí jeho touhy./ A proto jednou, ačkoliv měl v očích stesk a žal,/ vrtěl se jeho ocásek dřívějším štěstím dál./"

Když mám Den blbec, tak mi doma říkají "Ty už raději dnes na nic nešahej, už jsi toho zničila dost..."

Jde o to, kdy Den blbec kvalifikujeme - jestli už při jeho průběhu (a máme z toho mindráky), nebo až po něm, kdy ho hodnotíme dodatečně.

Když ho přežijeme, tak je to dobré. Nesmíme DB dovolit , aby námi manipuloval. Tím ho naštveme a odpochoduje.

Ano, dny blbci existují, ale také záleží, jak s nimi kdo umí naložit (jak zde někteří správně píší) – jak je obrátit ve svůj prospěch. Když na vás ale spadne panel při vašem slavnostním přestřižení pásky u předávání sídliště, tak s tím už vy nic neuděláte. K dalšímu použití z toho aktu se podaří zachránit jen ty nůžky, ale může to být šťastný den pro vaše příbuzné, tak spořte a hromaďte majetek a nedělejte dluhy, aby ten váš nešťastný den někdo proměnil ve svůj šťastný, aby bylo po vás co dědit. :) Ale mám opravdu pár příkladů i ze svého života, kdy jsem narazil na Den Blbce a já to pak překonal a ukázalo se, že to tak blbý den vůbec nebyl, že aby mne mohly potkat další šťastné dny, tak ten den blbec musel přerušit něco, co já jsem považoval za dobré, protože jsem nevěděl, že mohou být dny ještě lepší – přímo skvělejší. Zamiloval jsem se platonicky do dívky a ona si našla jednoho blbého dne jiného a vzali se. Už jsem si hledal místo ve Vltavě, kde se utopím, aby tam nebylo moc hluboko, pak jsem se pohádal s rodiči, že prý nemám truchlit a pořád sedět jen doma a protože jsem se chtěl podívat na hokej a ne se u něj hádat s rodiči, tak jsem si vzal k ségře na noční směnu malinkou televizi a tam na mne vykoukla za stolem tak krásná a usměvavá holka, která tam pracovala teprve týden, že z toho byla velká láska na první pohled. Mám ji pořád doma. S tou jsem tehdy pak tak pořád randil a bylo mi s ní tak krásně, že jsem se dokonce postavil proti komunistickému šéfovi, který nás všechny v práci šikanoval, tak jsem se cítil vedle ní - jako lev. Ten šéf na mne uvalil kárné řízení a chystal se mne vyhodit, já ho ale předběhl, dal výpověď dohodou z práce, kterou jsem měl ale moc rád – další den blbec v řadě. Ale pak jsem si našel za pomoci přátel jiné zaměstnání, kde jsem se vypracoval na většího šéfa, než byl on. Ano, máte pravdu i Vy, kteří tvrdíte, že z každého blbého dne lze udělat i novou příležitost. Že tedy platí, co napsal Friedrich Nietzsche „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Ale kdo to může v tu chvíli tušit, když například ten Den Blbec udeří v převlečení za tatrovku a rozloží vás z vedlejší ulice skoro na prvočinitele, že vaše „puzzle“ bude dávat dohromady i sexy sestřička, která vás bude učit i znovu chodit. Krásná, že vám ji budou kamarádi závidět nejen pro její krásu, ale i ušlechtilou povahu, kterou známe už jen z pohádek a s kterou budete pak učit chodit i tři vaše děti a budete se mít rádi i po čtyřiceti letech. Jo – i takové dny jsou, tak se z těch DB dopředu hned nepodělejte a nic nevzdávejte, nikomu neubližujte a pracujte na sobě a koukejte se pořádně kolem sebe, kde na vás čeká ta změna k lepšímu z toho srabu. A i zázraky a dokonce i přátelé se pak postaví někdy na vaši stranu, když Bůh bude zase dělat, že má jiné starosti a koukat se zase jinam, než má. :) https://www.youtube.com/watch?v=C65TN8j5OIE

Každý si ten svůj nevyvedený den nazývá jinak. Já souhlasím s Dnem Blbcem, občas se u mě taky zastaví. Ale snažím se ho optimismem a dobrou náladou vyštvat. Tomáši, hezky napsané. Pobavil jste mě.

Přestože za sebe jsem pevně přesvědčená, že nic není náhoda, ale na všem zapracujeme sami svými činy nejen současnými, ale i minulými (a ta minulost může být hodně vzdálená), tak jsem se při čtení článku pobavila. Sepsal jste to hezky, nejeden z nás podobné dny zažívá. Důležité je, jak se k nim postavíme. Vyhmátneme-li podstatu takového dne, většinou pro nás bývá spíše přínosem než ztrátou.

Jo Dny Blbci existují a vyčkávají až přijde jejich chvíle. Veselý článek........

Jo a kopačky od Máni by možná přišly stejně, ale když to chcete svádět na den blbec?

Pane Poláku já nechci být negativní k Vám. I když si myslím, že den blbec neexistuje napsal jste to moc hezky. Totiž, když se ráno probudím, něco mě bolí, nechce se mi vstávat a venku prší, tak si nesmíme říkat, že to bude den blbec, ale musíme najít i něco hezkého. A když to najdeme, tak se den blbec možná vůbec neobjeví.

Věruško ta poslední vět je správná.

Hani, myslím, že ano. Alespoň z pohledu člověka, který nemůže určitou událost ovlivnit. Třeba někam jedu. Vyjdu včas – já vždy. A cestou je dopravní nehoda. To je z mého pohledu náhoda. A úplně odjinud – co třeba Fleming a jeho penicilín? L. Pasteur řekl: „Náhoda přeje jen duchům připraveným.“ :-)

Věruško, myslíš, že existují náhody ?

Krásně vtipně napsané....

Dny blbci existují. Člověk přece nemůže ovlivnit všechno. To by pak neexistovaly náhody. Spíš jde o to, jak se postižený jedinec k takovým malérům postaví.

Ano blbci nebo vlastně blbky, jak vaším příměrem poukazujete, opravdu jsou . Dny to ale nejsou. Ano jsem šťastná a ne vždy se mi všechno povede, ale dnem blbcem to opravdu není. A myslím ,že pro svůj názor ani já blbá nejsem . Mějte se krásně pane Vrba i se svými dny blbci.

Ti, kteří tvrdí, že dny blbci neexistují a že je jen na každém z nás, jaký si ten den uděláme, tak jsou stejně šťastnými lidmi, jak nazval jeden profesor studentku při zkoušce z anatomie, která tvrdila, že by při amputaci penisu nejdříve tu tvrdou kost odřízla pilkou. Přejme jim to!

Den Blbec, zrovna jeden jsem včera prožila. Ráno začne docela nadějně, jste ale nějak zamyšlení nad průběhem věcí příštích (i radostné očekávání by se našlo) a z toho důvodu ne zcela soustředění na okolí. Pak to přijde, něco se zvrtne, a vaše nálada se ocitne na bodu mrazu. Večer jdete do postele s jistotou, že kdybyste dnes ráno v ní zůstali, bylo to rozumnější.

Oprava k spodnímu příspěvku: Pane Šimek ne, ale pane Polák (redakce).

Pane Šimek, Vy jste vlastně velice šťastný člověk, ale asi o tom nevíte. Vás trápí sem tam nějaký ten „Den Blbec“, proto jste si mohl dovolit ho tak pregnantně popsat a pojmenovat v jeho různých podobách. Měl jste na to totiž čas v těch jinak krásných dnech, ale co mají dělat ti, kteří mají pocit, že oni se nějakým nedopatřením ocitli „nazí“ snad přímo v celé nepříznivé epoše plné bídy a válek a na psaní nemají ani tužku a ani náladu a vzdělání. A přitom kousek od nich si žijí národy v přepychu a v nich dokonce pseudo elity. Ano – mám na mysli tu už skoro nad rasu – oficiálně si říkají ale jen skromně, že jsou euro poslanci a euro komisaři (nejrovnější mezi rovnými) – ti už si žijí v nefalšovaném komunismu. Každému je tam naděleno všechno a ani si nemusí dávat dopisy Ježíškovi za okno, ale žijí si jako by měli trvalé vánoce. Jen se už vznášejí nad všemi problémy obyčejných lidí a je jim naprosto o všem jasno, jak oni dole mají žít podle jejich směrnic a dekretů. Jejich milou povinností je už jen těm prostým lidem jen občas a jen laskavě pohrozit ukazováčkem, když nějak ničí planetu a pak nás jen dobře reprezentovat s úsměvem číslo EU/656 v celé galaxii. A když přece jen sestoupí níže, aby něco výběrového pojedli „za babku“ v útrobách skleněných paláců, tak už nikdy nesestoupí až na zem, to už jim prostě nejde, a to i kdyby strašně chtěli, tak se jen vznášejí ladně několik centimetrů nad červenými koberci mezi Bruselem a Štrasburkem a jen občas zavítají na svou rodnou hroudu, aby o nich jejich rodáci věděli, že ještě existují a aby jim hlavně připomněli, že už k nim nepatří, ale už jen k té zbožňované EU. A že kdyby se rozhodla EU je z moci úřední za trest přibít na kříž, tak oni by v takovém případě jim nemohli pomáhat, ale jen podávat k tomu spravedlivému potrestání ty skoby. Tak má malá rada na závěr: Nechlubte se tady proto veřejně s tím svým občasným dnem blbcem, neupozorňujte na sebe, nebo v rámci rovnosti vám komisaři z EU alespoň nějaké „Blbé Roky“ ještě od ostatních chudáků v jiných zemích pomocí kvót spravedlivě naočkují.:)

Asi se Vám to nebude líbit ,ale den blbec neexistuje. Každý si své dny vytváří sám a svádět to na nějakého blbce je hodně blbé.