Litoměřický Střelecký ostrov je nejvyhledávanějším odpočinkovým místem ve městě. Rozsáhlé dětské hřiště, příjemná procházka podél Labe, letní kino, restaurace, sportoviště pro dospělé. Ideální pro rodiny s dětmi, cyklisty, skateboardisty i pro ty, co si chtějí jen malou procházkou pročistit hlavu a posedět v příjemné venkovní restauraci při kávě, pivu, či sklence vína.

Tak tohle vše je dnes už pouhou minulostí. Doufám ale, že jen dočasně. Podle všech možných vládních opatření se totiž zdá, že se náš život zastavil a rozeběhne se zase, až tu virovou hrozbu odvane neúprosný čas.

Když jsem se proto rozmýšlel, kam bych měl konečně vyrazit na nedělní procházku, byla moje volba jednoduchá. Ostrov bude pravděpodobně poloprázdný, a tudíž bezpečný, a restaurace bude mít možná i výdejní okénko na jednu kávu. Zmýlil jsem se. A hodně. Skutečnost byla dramaticky jiná.

Altán

Stoly kolem restaurace byly zcela zaplněné, lidé vesele popíjeli všechno možné, děti obsadily dětský areál a ať jsem se díval sebepozorněji, nezaregistroval jsem na obličejích sedících, nebo korzujících, ani jednu roušku nebo respirátor. Ve stánku jsem od známého pana hostinského, řádně vybaveného respirátorem, zakoupil kelímek kávy a zrychleným pochodem jsem, stále s respirátorem na nose, zamířil i s kávou v ruce, k osamocené lavičce na břehu Labe. Daleko, široko, nikdo nikde, a tak jsem mohl konečně uvolnit z respirátoru alespoň nos. Když jsem však nad nastalou situací zauvažoval, uvědomil jsem si, že se všichni ti lidé těší na trochu posezení s přáteli a že ne každý si takovou radost dokáže odepřít. Tím spíš, že to byla od začátku roku první příjemná, slunečná neděle. Určitá omluva to sice je, ale hodně slabá.

Labe

Výhled na plynoucí řeku byl moc příjemný. Raději jsem se ale po dopití kávy zvedl a zamířil do druhé části ostrova. Ta byla, podle mého předpokladu, daleko opuštěnější než prostor u restaurace.

Vždycky jsem si myslel, že velký mlýn na ostrově, který vyrábí prvotřídní mouku značky Babiččina volba, patří nějaké české firmě. Když jsem se doma po návratu konečně podíval na příslušný web, česká hrdost nad ojedinělou a tak velkou národní firmou mě rychle přešla. Zjistil jsem totiž, že firma GoodMills Group je největším mlýnským uskupením v Evropě a v Česku provozuje dva velké mlýny. Jedním z nich je právě ten litoměřický. Zde se nabízí až vlezlá otázka. Je v naší zemi vůbec ještě něco české? Mám takový dojem, že až půjdu někdy k ševci si nechat opravit boty, nebo ke krejčímu si nechat zúžit kalhoty, opatrně se jich zeptám, jestli nejsou, zcela náhodou, také členy nějaké nadnárodní korporace.

GoodMills Group Česko s. r. o. - mlýn

Opuštěné přístaviště

Ale pokračujme dál. Poté, co jsem prošel kolem smutně opuštěného přístaviště, jsem uslyšel hluk. Spíše kravál. Nevím, proč jsem si toho dříve nevšiml. Mnohohlasně silné kráá-kráá mne přinutilo zvednout hlavu hodně nahoru. Velká řada vysokých stromů, zbavených listí, byla ve svých korunách vyzdobená množstvím velmi nedbale upravených havraních hnízd. To, že je havran polní velmi hlučný pták, to ani na webu nemuseli psát. I přes svůj sluchový handicap jsem ten havraní rozhovor slyšel až moc dobře. Z podvědomí se mi přitom vybavil zajímavý zážitek z parku poblíž veltruského zámku, kde tehdy sídlila jedna z největších havraních kolonií Evropy. Snad všichni havrani se v té chvíli zvedli s náramným kraválem a skoro zastínili slunce. Podobnost s hororovým filmem Ptáci byla zcela evidentní. Zdá se až neuvěřitelné, ale havran polní patří mezi pěvce. Zpěv si ovšem představuji trochu jinak.

Když byli havrani už nějaký kus za mnou, zapřemýšlel jsem, jak se vlastně jmenuje paní havranová? Že by havranka?

Kolonie havranů 1

Kolonie havranů 2

Kolonie havranů 3

Za dalším zážitkem jsem nemusel chodit příliš daleko. Můj zrak upoutala zvlněná voda v kanále, který odděluje Střelecký ostrov od pevniny a který u svého vyústění do Labe slouží jako kotviště menších lodí a člunů. Několik nutrií se tam prohánělo, cosi požíralo a všechny jezdily čile sem a tam, jako by trénovaly na olympiádu. Přítomnosti člověka si ani nevšimly. Jsou zřejmě zvyklé. Příště si raději vezmu nějaký pamlsek. Aby měly na mne dobrou vzpomínku. Prý mají rády salát.

Nutrie 1

Nutrie 2

Nutrie 3

Procházka se nachýlila ku konci. Ve velkém přístavu kotvily dvě německé výletní lodě, přístavní bufet s terasou a pár stolky, který bývá po většinu roku otevřený, byl tentokrát zavřený a na břehu daleko široko nikdo. Lehký vánek mi rozcuchal hodně už přerostlé vlasy a pohled na plynoucí řeku byl stále příjemně uklidňující.

Tyršův most 1

Tyršův most 2

Přístav velkých lodí