O velikonoční neděli se sluníčko od božího rána snažilo předvádět své nejlepší kousky. V normálních „nekovidových“ časech bychom měli návštěvu a byt by se plnil vůněmi a štěbetáním vnoučat. Takto doma bylo ticho, beránek vyčítavě hleděl a smutnil, že ho nikdo neobdivuje. Co s načatým dnem? Kdo ví, co bude zítra? Rozhodla jsem se krásný den využít způsobem mi vlastním – tedy na nohou a venku. Rozhodla jsem se začít výstupem na Říp, ještě jsem tam letos nebyla a jistě tam davy turistů dopoledne nebudou.

Manžel mě vyklopil na začátku aleje a zvolna jsem se začala loudat prázdnou alejí k Řípu. Stromy ještě byly holé, určitě však už v nich proudí míza a síla jara je brzy probudí. Podrost zalesněného Řípu začal zářit rozkvétajícími dymnivkami. Ze všech stran se ozývalo ptačí cvrlikání a po deváté hodině už jsem byla nahoře u hospůdky. Kdo tam ještě se mnou nebyl a nemá splněnou svou povinnost navštívit naši národní horu? Všude panoval boží klid a já se kochala výhledy. Podmínky sice nebyly úplně ideální a obzor se skrýval v oparu, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Cestou dolů už jsem potkávala turisty a jen jsem se potutelně usmívala pod vousky. Byla jsem spokojená, protože já jsem měla Říp na chvíli celý pro sebe.

O Božím hodu velikonočním máme dělat to, co nás baví, že? Žádná práce. Rozhodla jsem se, že po obědě se vydám na svou další oblíbenou trasu. Za městem máme soustavu vodních ploch, vzniklých těžbou štěrkopísku. Žádná romantika to tedy není, ale já se tam toulám ráda a vždycky si něco najdu. Někdy tam zastihnu hejna poláků chocholaček, lysek, labutí a dalších ptáků. Teď je tam ale poměrně klid. V jedné části přes zimu přibyly dřevěné budky na nožičkách, a tak jsem byla zvědavá, jestli je některá obydlená. U jedné se proháněl párek potápek. Na ostrůvku bylo něco, o čem jsem si myslela, že je to nějaký klacek nebo kus železa. Doma jsem na fotce zjistila, že tam sedí husice nilská.

A zase se mám na co těšit! Budou se tam prohánět malá husičátka? Nebo housátka? Prošla jsem si asi posté svou trasu a spokojeně jsem si říkala, jaký jsme měli na Boží hod velikonoční doslova boží den.