Ta pohádka, kterou Vám nyní chci vyprávět, je jenom pro dospělé a vzbudí možná velikou nelibost. Ale je pravda, že to nemusíte číst.
Ta pohádka začíná takto. Byla jednou jedna krásná zeměkoule. Jak vznikla a proč vznikla, tak přes veškeré hloubání pořád jasné není. Ano, vyvíjela se hodně dlouho a vznikaly na ní veliké změny, ale nakonec se stala krásnou. Na té zeměkouli bylo všechno v rovnováze. Byla tady krásná příroda, hodně zvěře, čisté řeky, čisté moře. a také čistý vzduch. Všechno to mělo určitá pravidla a ta země krásně vzkvétala. Kde mělo svítit slunce, tam svítilo, kde měla být zima, tam také byla. Bylo to všechno v souladu a zdálo se, že to nemá chybu.
Pak se ale stalo nějaké nedopatření a na této krásné planetě vznikl člověk. Nejdříve nevěděl, jak se chovat a čím se vlastně řídit. Postupně na to přicházel, ztotožnil se s přírodou a bylo to dobře. Věděl, že je to důležité. Jenže ten člověk, a teď přeskočím, byl stále nespokojenější. Zvířata svůj zavedený život neměnila a žila v určitých pravidlech.
Ne tak člověk. V jeho hlavě, a neví se proč, se začaly rodit vidiny života lepšího. Snažil se vše měnit a snažil se hodně. Zrodil se totiž na zeměkouli jako její škůdce. Neustále byl nespokojený a tím, že se stále chtěl mít lépe, tak bezhlavě všechno ničil. Byl vynalézavější a vynalézavější. Zničil pomalu přírodu, zamořll řeky i moře. Měl dojem, že si už může dovolit všechno.
No, a to si vlastně dovoluje do dnešní doby. Pak se začal hrozně přemnožovat a zeměkoule mu začala být malá. Vytvořily se také ošklivé lidské vlastnosti, sobectví, zloba, chamtivost, nenávist a závist. A už se to vlastně nedalo zastavit. Lidi se k sobě začali chovat nehezky, jeden druhého okrádali, podváděli a dokonce i vraždili. Každý se chtěl mít lépe, než ten druhý.
Chudák trpící příroda se snažila přežít, ale člověk jí to moc nedovolil. Začal řádit jako pominutý. Kácel stromy, boural, co se dalo, a zamořoval krajinu čím dál, tím více.
Když už to začalo jít opravdu moc daleko, příroda se konečně vzbouřila. Začali ji pomáhat netopýři. Vyrobili virus a pustili ho mezi lidi. No, možná, že nezodpovědní lidé si ho pustli mezi sebe sami. Je zajímavé, že tento hrozný virus zamořil lidstvo celé zeměkoule velice rychle a lidé začali vymírat, protože ten virus na tom pracoval usilovně. Bohužel si vůbec nevybíral, kdo si to zaslouží a kdo ne.
Lidé se konečně lekli a začali se trochu neuměle bránit. Vytvořili různé vakcíny a začali populaci proti viru očkovat. Z nějakého záhadného důvodu začali nejdříve očkovat lidi od osmdesáti let výše, snad aby na nich nejdříve zkoušeli, jak vakcína bude působit. Prý ohrožený druh. Nejdříve se přece měli zachraňovat ti mladší.
Lidé se museli zavírat do svých domovů a nosit roušku na obličeji, aby se vzájemně nenakazili.
Drobní živnostníci začali krachoval, protože své živnosti museli zavřít, lidé se v nich totiž nesměli slučovat. Větším obchodním řetězcům to ale z nějakých záhadných důvodů dovoleno bylo a mohli se tam lidé sdružovat hodně. Žádné rozestupy, jak jim bylo nařízeno, nedodržovali a u zlevněného zboží se houfovali.
Lidé začínali úpět, ale bylo jim to málo platné. Na vedoucích místech to vzali do ruky politici a rukou velice neumělou to začali řídit. Z lidí najednou začalo být stádo, nad kterým se práská bičem.
Proč se té hrůze divím? Asi to tak muselo dopadnout. Všechno přece nejde do nekonečna. Nejhorší je, že to stále trvá a na moc řešení se vlastně nepřišlo. Škodlivý virus se zastavit nechce.
Hromadně se sice očkují nevyzkoušené vakcíny, a člověk opravdu neví, co to s ním vlastně zdravotně udělá. Může to totiž nějakou dobu trvat, než se to zjistí. Poslední dobou se zdá, že je to nějak řízené pevnou rukou a někdo shora na to tvrdě dohlíží. Donutili už hodně lidí se očkovat, i když opravdu výsledek zaručený není.
A teď já za sebe. Očkovat se nedám. Mám se ráda a chci na tom světě ještě chvíli zůstat. No, doufám, že mě za ty řeči virus nepotrestá. Chci tu být, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadlo. Je ale možné, že nás neočkované někam zavřou, abychom nešířili paniku. Ta panika ale přichází cíleně a odjinud.
P.S.: Jo, a prosím nekamenovat, ani nevytýkat nepřesnosti. Nesouhlas sice vyjádřit můžete, ale tento názor je můj. Třeba máte názor jiný. Tak díky. Jo a možná je to tvrdá zkouška pro lidstvo, aby se chovalo lidsky. A až k tomu budeme mít alespoň náběh, virus nás možná opustí. A tak modleme se!
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Píše se rok 2002. Nenechte se zmást, nejedná se o název jednoho v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
