Konečně jaro. Celá se třesu, abych mohla vyrazit do zahradnictví utratit spoustu peněz za sazenice a začít vysazovat do skleníku a po zmrzlých na záhon.

Paráda, ve skleníku je zasázeno. Jenže v noci přišla nečekaně vichřice. Ráno kouknu z okna a skleník nikde. Při bližším pohledu ho spatřím u sousedů na zahradě. Omluvím se sousedům, odklidím skleník do kontejneru a zjistím, že ze sazenic nic moc použitelného nezbylo. Nenechám se odradit. Prostě skleník letos nebude. Už je ale čas vysazovat na záhon. Tak šup ještě jednou do obchodu. A sázím a sázím. Cukety, melouny, dýně, okurky, papriky, rajčata, jahody, salát a co já vím, co ještě. Když je vše krásně a úhledně v řádcích, až se srdce směje, přijde krupobití. No smůla, ale co naděláš. Přírodě neporučíš. Tak honem zase do zahradnictví. Doufám, že naposledy. Snad tam ještě pár sazenic mají. Už to trochu leze do peněz. Ale jestli bude dobrá úroda, tak se mi to určitě vrátí. A navíc bude všechno super bio. To se vyplatí. A což teprve ta chuť. Ne jako ty vyblitiny ze supermarketu. Konečně mám hotovo. Teď už jen zalévat a čekat. Každý den ráno a večer tahám konve s dešťovkou a dvakrát denně zalévám.

Zahrada je v dost prudkém svahu, tak lítám do kopce a z kopce. Aspoň se mi nezkrátěj žíly. Zaštipuju, vytrhávám plevílek, raduju se, jak mi to pěkně roste a už i kvete. To bude letos panečku úroda. V červnu vyrazíme s mužem na týdenní dovolenou. Syn bude zalévat. O zahrádku bude dobře postaráno. Po návratu hned běžím na zahradu. Už zdálky vidím, jak se mi to tam pěkně zelená. Jenže to, co se zelená, není zelenina, ta má lehce svěšené listy a nějak závratně nepoporostla. Je to krásně zeleňoučký, půl metru vysoký plevel. Jak to, že tak rychle vyrostl? Ptám se syna, proč nezaléval taky zeleninu. Urazí se. Nemám prý příště nikam jezdit. Ale ještě není nic ztraceno. Zaleju a druhý den se do toho dám. Vyrvu všechen plevel, ale pak mě bolí záda tak, že si říkám, že je škoda, že jsem se na to všechno nevybodla. Útěchou mi je, že už se objevují první cuketky a rajčátka začínají červenat. Je červenec a dost teplo. Pomalu dochází dešťovka. Mělo by trochu sprchnout. Touhle dobou dřív vždycky pršelo. Snažím se vydolovat mrkev a ředkvičky. Rukama to nejde. Zem je dost tvrdá. Musím si vzít rýč. Ředkvičky jsou ňáký červavý a ty, co nejsou, moc pálej. Vyhodím je na kompost.  Sklízím první cukety. Je srpen a vedro k padnutí. Došla dešťovka. Musím omezit zalévání jen na večer. Voda z vodovodu není zadarmo. Sakra, kdy už konečně bude pršet? Jediná výhoda je, že přestala růst tráva. Vypadá spíš jako seno. Zelenina žloutne taky. Zem už je úplně jako kámen.

Plevel se stále zelená. TVL, kdo má v tomhle vedru plejt? Kterej blbec si to vymyslel. Záhon ve svahu. Není ale komu nadávat. Vymyslela jsem si to sama, a tak to mám. Postupně vyhodím všechny okurky, jsou hořký. Pak jdou na hnojiště papriky. Cukety mi ale dělají radost. Už je nestačíme jíst ani my ani sousedi. Lezou nám ušima a nemůžeme se na ně ani podívat. Nosím to kamarádkám. Sousedi už ani neotvíraj, když mě viděj, že k nim jdu s taškou. Mě snad klepne. Pořezala jsem se o listy tý zatracený cukety. Raději je vyhodím, než se o ně celá zmrzačím. Rajčata zčernala. Nechápu, jak je to možný, když pořád neprší. Co to ty potvory chytly? Vyhazuju rajčata. Aspoň toho nemusím tolik zalévat a míň se nadřu. Na konci srpna sklidím jednu dýni a jeden meloun. Mohly by být pozlacený. Ale ta chuť je k nezaplacení. Jak se tak rozhlížím po prázdném záhonu, zahlédnu v rohu něco zeleného. Že by mi tam ještě něco vyrostlo? Jdu blíž. Tak copak to tu máme? A hleďme, krásně naklíčená rukavice. Levá. No tak aspoň něco. Jestli se uroděj, přijdu si na pěkný peníze.

Zatím teda nevím, kde jsem udělala chybu. Zasadila jsem levou a sklízím jen pravý, takže je nikdo nechce a hromaděj se mi doma. Ale já na to jednou přijdu, a to pak teprv bude super bio.

Máte zahradu, zahrádku nebo třeba jen truhlíky na balkóně? Okopáváte, zastřihujete, vyséváte? Máte nějaké speciální fígly, díky kterým zelenina, ovoce, kytky, keře či stromy dobře prospívají? Sdílejte je s ostatními čtenáři. Máte nějaký zahrádkářský úspěch, vtipnou příhodu či příběh, týkající se zahradničení? Sepište jej a vyšlete do soutěže na našem portálu. Každý čtenář může napsat dva "zahradní" příběhy, rady, fígly, doporučení, které vloží na portál prostřednictvím svého čtenářského profilu. Tato soutěž potrvá do 30. dubna 2021.