Já, holka z činžáku na náměstí, z koleje, ubytoven a paneláků, jsem vlastně nikdy neměla svou zahrádku. Když jsme se s maminkou a sestrou přistěhovaly do starého stavení v jižních Čechách, neměla ani jedna z nás ponětí, co znamená skutečné pěstitelství a chovatelství. Láska k živým tvorům i přírodě byla v nás sice zakořeněna hodně silně, avšak to nestačilo. A tak nám králíka z kotce vyrval a roztrhal cizí pes, celé hnízdo zašlo na myxomatózu, fenku nechtěně nakryl sousedovic Punťa, kočky přicházely a beze stopy se rychle ztrácely, a když nám přišel soused zabít králíka, prchaly jsme pryč, abychom nemusely zažít to pro nás nepřijatelné divadlo.
V minizahrádce s několika záhonky jsme měly mrkev a petržel, které jsem podle natě od sebe spolehlivě nerozeznala, a ještě horší byla pro mě nápadná podobnost pažitky s trávou, kterou jsem byla schopná přinést do polévky.
Poté, co jsme postupně nuceně darovaly či za velmi nízkou cenu prodaly městu pole a pozemky, zbylé po tatínkových rodičích, zůstal nám za plotem chalupy jakýsi záhumenek, a to v místě, kde se měl záhy stavět objekt Svazarmu - autoškoly. Tehdy naše maminka, nevím, z jakého důvodu, usoudila, že tam budeme pěstovat brambory. O jejich sázení a dalším ošetřování jsme nevěděly vůbec nic. Začalo léto, rostliny rostly jako z vody. Ukončila jsem v té době třetí ročník studia na vysoké škole, a protože jsem měla všechny zkoušky hotové, čekaly mě skutečně prázdniny. Sestra, která už rok učila, odjela se svými kolegy na zájezd do Maďarska.
Netušila jsem, že budu příští dny trávit s bramborami. Ukázalo se totiž, že jsou na nich jakési larvy a dokonce i brouci. Ano, pruhovaní žlutočerní brouci, tedy mandelinka bramborová, o níž jsem věděla už něco ze školy. Nezbylo, než sbírat. S kelímkem v ruce jsem za poledne, kdy bylo pořádné horko, vyrazila na "pole" sbírat škůdce. Zprvu se zdálo, že se to dá zvládnout, avšak pak se počty mandelinek neskutečně rozrostly a pod jejich kusadly začaly mizet vzrostlé listy. Co dělat? Samozřejmě, že maminka byla proti použití jakéhokoliv hubicího škodlivého prostředku. A tak jsem sbírala a sbírala, ačkoliv už bylo jasné, že má mandelinka přede mnou pořádný náskok a je to nerovný boj.
Nebudu své vyprávění zbytečně protahovat. Nějaké brambory jsme sice sklidily, ale žalostně málo. Další už jsme nikdy nenasázely, ale mandelinky kolem našeho obydlí "čmuchaly" ještě nějaký čas v domnění, že si "u Pivců" zase pochutnají.
Po mnoha letech, kdy už v našem jihočeském obydlí dávno hospodařil náš "správce", jsme teprve poznaly, jaká se tam dá sklidit úroda. Rajčata, okurky, kořenová zelenina, ale i jahody, červený a černý rybíz, josta a další. Inu, každému není ve všem "shůry dáno". Tak já zůstanu raději ........no, třeba u básniček, i když mě neuživí. Ale třeba alespoň někoho potěší.
Máte zahradu, zahrádku nebo třeba jen truhlíky na balkóně? Okopáváte, zastřihujete, vyséváte? Máte nějaké speciální fígly, díky kterým zelenina, ovoce, kytky, keře či stromy dobře prospívají? Sdílejte je s ostatními čtenáři. Máte nějaký zahrádkářský úspěch, vtipnou příhodu či příběh, týkající se zahradničení? Sepište jej a vyšlete do soutěže na našem portálu. Každý čtenář může napsat dva "zahradní" příběhy, rady, fígly, doporučení, které vloží na portál prostřednictvím svého čtenářského profilu. Tato soutěž potrvá do 30. dubna 2021.
Pošlete odkaz na tento článek
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %