Koupím nášlapy, oznámil mi jednou manžel. Polil mě horký pot okořeněný hrůzou, že se můj muž na stará kolena zbláznil. Násilí jsme vždy odsuzovali a pociťovali úctu k Dianě, která bojovala proti nášlapným minám. Když zpozoroval moje zděšení přečtené z výrazu ve tváři i v očích, když viděl, že jsem zůstala stát jako opařená, doslova jako při dětské hře na „štronzo!“, kdy všichni po tomto povelu museli zůstat v poloze, ve které byli zastiženi, začal se chechtat. Vařečku vypadlou z mé ruky sebral z podlahy a s nevinným pohledem se zeptal, co že si jako myslím, že bude kupovat. „No, asi ne to, co mě v první chvíli napadlo,“ utrousila jsem do éteru.
Ve třetí třídě jsem za vysvědčení dostala kolo. Ještě v bílých punčocháčích jsem ho jela vyzkoušet na běžeckou dráhu pokrytou škvárou. Sukně za mnou vlála, já se ohlédla za hlasem mého povykujícího bratra a díky zemské přitažlivosti letěly na zem kolo i moje tělo. Punčocháče s dírami na koleně putovaly do popelnice, moje kolena k domácímu ošetření. Řvala jsem, jako kdyby mi trhali zub moudrosti bez umrtvení. Připomínka mého pádu je viditelná dodnes - zadřenou škváru bych mohla vydávat za tetování, kdyby pozůstatky mého prvního výjezdu na vlastním kole znázorňovaly nějaký čitelný obrázek. Kolo jsme odvezli na chatu a já na něm jezdila jen v létě. Protože jsme bydleli na úbočí pohraničních hor, kvůli výškovému rozdílu se zde cyklistice věnovali jen opravdoví nadšenci. Já mezi ně nepatřila, a když jsem na vysoké musela absolvovat cyklistický kurs, nějak jsem ho přežila, ale pak konstatovala, že jízdní kolo nebylo sestrojeno ani kvůli mně, a už vůbec ne pro mě.
Jenže, jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. Po rozpadu manželství mi před dvaceti lety do cesty vstoupil můj současný manžel. Na balkóně v panelákovém bytě na sídlišti skladoval svoje jízdní kolo a prohodil, že se tam vejde ještě jedno. Sice jsem se zdráhala, nakonec ustoupila. Moje druhé vlastní kolo zářilo novotou, modrou barvou a kvalitou. Na šlapky jsem dostala klipsny a nějakou dobu mi trvalo, než jsem získala jistotu a způsob, jak nohy bezpečně vysunout a zastavit bez přistání v příkopu. Jízda na kole mě uchvátila tak, že neznám lepší relaxaci a uklidnění než nasednutí, první šlápnutí do pedálů a zdolávání kilometrů.
Koupím nášlapy, oznámil mi manžel a vysvětlil, o co jde. Jsou to nášlapné pedály s oboustranným mechanismem, které umožňují naklapnutí cyklistické tretry z obou stran. Je tedy zřejmé, že kromě tohoto zařízení si musíme koupit i speciální boty s výstupky na podrážce. Nacvakávání se provede šlápnutím na upínací mechanismus pedálu, který je opatřen čelistmi s pružinkou, do nichž se zacvakává tzv. protikus, jinak také kufr přišroubovaný k podrážce cyklistické tretry. Vycvakávání se pak provádí pohybem paty směrem od kola. Tupě jsem zírala, nevěřila vlastnímu sluchu a upozornila jsem manžela, že na toto vskutku nejsem připravena.
Ihned jsem byla proti. Zvykla jsem si na klipsny, měla pocit volné nohy a teď bych měla mít botu připevněnou ke šlapce? A co když budu muset rychle zastavit a nestačím botu vycvaknout? No, tak to by sis asi pořídila silniční lišej, konstatoval s potměšilým úsměvem manžel a dodal, že si zacvakávání a vycvakávání musím natrénovat. Prý, zvládli to jiní, zvládnu to i já. Chachacha! Lidi, nechtějte vidět, jak jsem čtyři roky před svou sedmdesátkou seděla na kole, manžel všemi silami bicykl držel a já se snažila botu upevnit. Strachem jsem se třásla, bála jsem se pádu a polámaných kostí, manžel se snažil nedat najevo rozčarování a ve vynucených přestávkách mi suverénně předváděl, že jde skutečně o jednoduchý úkon. V ten moment jsem si říkala, že jsme vyhodili peníze za nášlapy i za moje tretry. Manželovi došla trpělivost a s mumláním o nemehlech si zabalil rybářské věci, že jde raději na ryby.
Odjel, já se osvěžila studenou vodou uvnitř i na povrchu, počkala pár desítek minut a s rozhodnutím, že ono nemehlo přeperu, jsem si vyhlédla místo tréninku. Od stěny naší kůlny k naskládaným polenům to jsou asi dva metry. Do mezery jsem postavila kolo, jednou rukou držela řídítka, druhou se opírala o kůlnu. Spadnout do stran jsem tak nemohla. To by v tom byl čert, musím to dokázat! Zacvakávala jsem, vycvakávala jsem, získávala jistotu a potichu blahořečila, že mě díky dřevu v bezpečné výšce při mém podivném tréninku nikdo nevidí. Někdo by možná zakroutil hlavou a prohodil – hoďte na ni síť!
Dneska si jízdu na kole bez nášlapů už ani nedovedu představit. Jezdí se mi lépe, noha drží pevně, uvolnění je snadné, zabírám, i když jde noha nahoru, nemusím stále kontrolovat, zda noha tak zvaně na pedálu sedí. A to díky tomu, že jsem odbourala mentální bariéru a osvojila si jednoduchý manévr. I v seniorském věku. A jak reagoval manžel? Mému prvotnímu podezření z nákupu se usmívá a všechny řeči o nemehlu odvolal.
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
