Sledovala, kdy se ze zimního spánku vzbudí ježci, kdy začínají ptáčci se stavbou svých hnízd, kdy přilétají ptáci z teplých krajin a tak podobně. Docela přesně odhadla, zda zima bude krutá či mírná. Naučila nás děti přírodu vnímat a předala nám svoje zkušenosti, které se nám pak v dospělosti velmi hodily.

Často jsem s ní chodívala do lesa na houby, na dříví a také jsme sbíraly borůvky, ostružiny a lesní jahody. Díky ní jsem znala kdejakou rostlinu, dokonce jsem si zakládala herbář. „Venku si člověk pročistí hlavu a přijde na jiné myšlenky,“ tvrdila také babička a měla svatou pravdu. Příroda vždy otevře svoji náruč, aby nám pofoukala bolístka na duši a potěšila naše oko. Příroda je všude kolem nás, živá i neživá a my jsme její součástí. Když se budeme pozorně dívat a bedlivě naslouchat, prozradí nám mnohá její tajemství prostřednictvím svých obrazů a zvuků. Pokud se naučíme naslouchat naším srdcem, jazyku přírody porozumíme. Příroda je vše, co vidíme, příroda je vše, co slyšíme. Můžeme obdivovat velehory, moře a oceány, můžeme si vychutnat východ i západ slunce, můžeme vstoupit do jeskyní, můžeme zkoumat podmořský svět, můžeme se projít po barevné horské louce. Můžeme si poslechnout ptačí zpěv, zurčící potůček, hrom, bzučícího čmeláka. Příroda nám dopřeje, abychom žasli nad její harmonií a pokorně se od ní učili.

Na své planetě Zemi máme každý z nás kousek místa, kam patříme, kde máme své kořeny a kam se vždy rádi vracíme. Můžeme navštívit různá místa na světě a pozorovat exotická zvířata i fascinující rostliny, ale domov máme jen jeden. Naše příroda je pestrá, krásu a dobrodružství máme na dosah ruky, stačí vyjít jen na dvorek. Už tam vás přivítá skromná maceška, která vyrostla z úzké štěrbiny v obrubníku. Každé roční období můžeme pozorovat její proměnlivost a neskutečná kouzla přírody.

Já osobně mám nejraději jaro, kdy se příroda pomalu probouzí ze zimního spánku. Dny se prodlužují a konečně se otepluje. Škoda jen, že v posledních letech o jaro tak trochu přicházíme, zdá se, že chladný březen přechází do letního dubna i května. Vnímám všemi smysly tu proměnu, kdy roztává zmrzlá zem a začíná se pomalu a s rozmyslem oblékat do jarní róby. 

Miluju jarní dny, kdy mi sluníčko nesměle hladí tváře a na pozdrav tiše kývají něžné kvítky sněženek. Ze země se vyklubou první krokusy, vykouknou prvosenky a podběl. Pozoruji koberec z fialek, raduji se z prvních lístků medvědího česneku. Když budu mít velké štěstí, můžu vidět ještěrku, jak se vyhřívá na kameni. Jakmile vycítí moji blízkost, hbitě zmizí ve svém úkrytu. Během krátkého času se vše zazelená, na zahrádkách začnou kvést tulipány, narcisky, a hyacinty. Dívám se na vysoké jarní nebe a plnými doušky nasávám svěží jarní vzduch. Baví mě ranní švitoření ptáků. Někteří začnou s namlouvacími rituály a pak vždy objevím nějaké hnízdečko. Pozoruji, jak ptačí rodiče sedí na hnízdě, a když se z vajíček vyklubou mláďátka, mají pěkně napilno. Celý den létají jak o závod, aby nasytili své děti. Ty vytrvale nastavují svá volátka a stále nemají dost. Pak rodiče začnou s výukou létání a brzy nastane čas, kdy mláďata vylétnou z hnízda, aby další rok činili to, co nyní činí jejich rodiče. Těším se na všechna mláďata, která prvně spatří světlo světa. Pozoruji hravá kůzlata a jehňátka, která má soused za plotem. Při procházce přírodou občas narazím na nejedno zvířecí mláďátko. K nejroztomilejším patří samozřejmě savčí mláďata, úžasní jsou koloušci, divoká selátka i liščata. Většinou je ale na blízku hrdá matka, která je pro svá robátka ochotna udělat cokoliv, proto je obdivuji z bezpečné vzdálenosti. Záhy také rozkvetou ovocné stromy a na své květy přilákají včelky. Náš vysoký modřín se bude moci zase pochlubit svými zelenými jehličkami. Zazelenají se keře, žlutými kvítky se obsype zlatý déšť. Zavoní šeřík. Zamilované páry vyrazí prozkoumat, zda jsou již meze suché. Jaro je  prostě nádherné období.

Příroda nám nabízí mnoho ze svého bohatství, ale vyžaduje respekt a úctu. Lidé by si ji neměli ničit chybnými rozhodnutími, neměli by se snažit ji obelstít, zasahovat do jejích zákonů a narušovat její rovnováhu. Naší planety bychom si měli vážit a ochraňovat ji. Když bude Země zdravá, budeme zdraví i my, lidé a vše kolem nás. A platí to i naopak. Jsme její součástí a s porovnáním s vesmírem jsme na ní jen na krátké návštěvě. Po nás tu ale budou naše děti a naši vnuci, zanechme jim Zemi krásnou a čistou. Naučme je, aby byli k životnímu prostředí šetrní. Chovejme se všichni k planetě Zemi a k přírodě tak, aby nám jednou nemusela vystavit účet, který by nás velmi bolel.

Země je naším domovem, jinde totiž zatím žít neumíme.